Závodil v zámořské sérii IndyCar, absolvoval legendární čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans. Teď si první a doposud jediný Čech, co řídil formuli 1 v mistrovství světa, splní další sen. Liberecký rodák Tomáš Enge zažije ve 44 letech premiéru na nejslavnějším dálkové pouštním závodě světa Rallye Dakar.

„Moc se těším. Samozřejmě, že je tam nervozita, protože člověk jde do totálního neznáma. I když jsem zažil spoustu neznámých, tak teď už na to člověk nahlíží jinak než před deseti dvaceti lety, kdy jsem zažíval premiéry v ostatních závodech nebo kategoriích,“ řekl Enge, který pojede s buginou Can-Am v kategorii SSV v barvách roudnického týmu Buggyra Zero Mileage Racing.

Před odletem do Saúdské Arábie musel řešit změnu navigátora. Zdravotně indisponovanou Markétu Skácelovou nahradil zkušený Vlastimil Tošenovský, jenž Dakar dvakrát absolvoval po boku Josefa Macháčka.

Jaké máte ambice? Co vlastně od toho očekáváte?
Doufám, že si závod jako takový užijeme a dostaneme se zdárně do cíle soutěže, která nebude jednoduchá. Člověk si ale vždy musí klást nejvyšší cíle a zdolávat je. Myslím si, že tohle už pro mě bude třešnička na dortu. Jsem rád, že jsem od Buggyry tohle možnost dostal.

Na start se postavíte bez jediné absolvované dálkové rallye. Jak velký hendikep to pro vás představuje?
Příprava byla hodně omezená. V dunách v Dubaji jsme trénovali jen týden. Trénink vám něco dá, ale samotný závod je úplně jiný příběh. Člověk si tím musí projít tak, aby to mohl v dalších letech zúročit. Mám za sebou řadu klasických rallye. Nemám problém se přizpůsobit dalším situacím, které nastanou. Jezdil jsem sám, s navigátorem, při IndyCar máte na sluchátku spottera, který je na nejvyšším bodu trati a popisuje mu situaci. Tohle k tomu všechno patří.

Co pro vás bude největší problém?
Je jasné, že si budu muset nějakou chvilku zvykat na jízdu v písku a po dunách. Musíte to prostě dostat do těla. Je to něco, co mi asi bude chvilku trvat, a plán je jasný: nezapadnout, nezastavovat. Situací krizových a kritických tam bude spousta. Člověk se toho nesmí bát. Musíte do toho jít s respektem a zdravým sebevědomím. Je to podobné jako při jízdě na sněžném skútru. Tam je také zásadní nezastavovat a jet. Jinak zapadnete a pak je to práce ho vyhrabat.

S jakým umístěním byste byl v konkurenci 45 bugin spokojený?
Pro mě je důležité projet první etapu, to je stejné jako první erzeta na klasické rallye nebo první kolo na závodech na okruzích. Pak se situace ustálí a člověk už ví, kde je i vůči soupeřům a co si může dovolit a co ne. To bude rozhodující. Věřím, že se budeme pohybovat v první polovině.

Pomýšlíte i na nějaký větší úspěch?
Bylo by krásné zajet nějaký pěkný výsledek, ale je to Dakar. Je to hodně o štěstí. Člověk se nikdy nemůže perfektně připravit, jednou jste dole a jednou nahoře. Jedeme tam poprvé a nemůžeme čekat, že budeme nahoře, ale nechceme být také dole.

Váš debut na Dakaru je začátkem víceletého projektu…
První Dakar bude učící, potom uvidíme, co dále. Můžeme překvapit, můžeme zklamat. Jde o to všechno zažít. Dakar je jako stavba baráku. Potřebuješ projekt a hlavně betonové základy, na kterých postavíš stavbu, se kterou nikdo nehne. V lednu začnu budovat odrazový můstek, ze kterého se hodlám v dalších letech odrážet výš a výš.