„Sedím a koukám z okna. Mám celý blok pod palcem. Dělám si srandu. Máme on-line tréninky, doma mám knížky, internet, komunikuji s rodinou. Bohužel, nic s tím nenaděláme,“ řekl s úsměvem na rtech Šimon Ježek, kapitán děčínských Válečníků.

Šimone, podruhé v sezoně je celý tým Válečníků v karanténě. Jak to zvládáte?
Nic s tím nenaděláme. Ta stopka je nepříjemná. V sobotu jdeme na kontrolní testy a věřím, že to bude dobré. Kluci, kteří jsou nemocní, naštěstí nemají závažný průběh. Nikdo není v nemocnici. Jsme zdraví a mladí. Ty výpadky jsou ale nepříjemné. Musíme ještě počítat dlouho repre pauzu a také pohárovou pauzu. Poslední utkání proti Svitavám nám vyšlo. Cítili jsme, že se naše výkony zlepšují. A přišla další brzda. Každý den máme on-line tréninky, takže se setkáváme alespoň tímto způsobem.

Poslední zápas proti Svitavám se vám povedl. Jak výsledkově, tak herně…
Cítili jsme, že naskakujeme na super vlnu. Teď jsme najednou bez prkna a bez vody (smích). Někteří měli menší bolístky, můžou se tak v klidu vyléčit. Jak už jsem řekl, nic s tím neuděláme. Nemá smysl přemýšlet nad něčím, co neovlivníte. Věřím, že se brzy uvidíme v hale.

Kdy se podle vás můžete dostat zpět do akce?
Reálně by to mohlo být už ve středu. Záleží na sobotních testech. Kdyby to vyšlo na sto procent, tak si myslím, že příští týden hrajeme. Nějak se udržujeme, ale basketbalové návyky budou chybět. Spíš budeme ztrácet. Na druhou stranu nás dopředu požene ta vnitřní chuť si zatrénovat a zase se vidět pohromadě. Doufám, že navážeme na naše poslední dobré vystoupení a budeme pokračovat tam, kde jsme skončili.

Zmínil jste vaše on-line tréninky. Jak probíhají?
Předtím, než jsme byli uvaleni do karantény, tak si každý z nás mohl vzít nějaké pomůcky. Někdo třeba doma nemá takové vybavení. Tréninky probíhají formou delšího kruhového tréninku.

Krom tréninku je karanténa asi jedna velká nuda, co?
No, hodně koukám z okna. Občas pozoruji jestřáby, učím se na stáří. Celý blok mám pod palcem (smích). Teď vážně. Mám knížky, internet, komunikuji s rodinou. Já se zabavím. Můj pradědeček říkával – nudí se jenom blbec.

Letošní sezona je opravdu velmi podivná. Jak to celé vnímáte?
Fanoušci nám hodně chybí, vždyť to hrajeme hlavně pro ně. Mrzí nás, že nemůžou chodit na naše zápasy a emocionálně se vydat a odpočinout od každodenních starostí. Věřím, že k nám chodili s radostí. O tom vypovídá návštěvnost. Nám by to pomohlo k lepším výkonů, diváci pro nás vždy byli šestým hráčem. Tlak ze strany publika byl enormní. Jak na nás, tak hlavně na soupeře. Bohužel, ale i zároveň bohudík jsme si na to zvykli. Neovlivníme to. Testování nám nevadí. Je lepší hrát za nějaký podmínek, než nehrát vůbec. Cestu vidím skrze očkování.

V poslední době ale nejste jediný basketbalový tým, který nemůže kvůli koronaviru hrát.
Nejprve to kosilo naší nadstavbovou skupinu A2. Poté to odnesly týmy ve druhé skupině. Já přesně nevím, jaký je nejzazší termín na dohrání soutěže. Trochu se obávám, aby se formát ligy ještě nezkrátil.

Nenašel jste si během karantény nějakou novou činnost? Třeba vaření.
(smích). Já vařím v podstatě pořád. Je pravda, že restaurace mi hodně chybí. Cením si svého soukromí, ale už bych se rád vyvenčil a třeba se i kulturně obohatil. Mám naštěstí dost zálib.

Věříte, že sezona 2021/2022 už proběhne v klasickém režimu?
Ideální by bylo, kdybychom byli všichni naočkovaní. Věčnou otázkou je, zda očkovaným lidem povolit klasické aktivity a těm ostatním to upírat. Za mě osobně je očkování cesta, jak z toho všeho ven. Doufám, že už brzy budeme zase normálně žít. Další věcí je, v jakém termínu to stihneme. Ale to nikdo neví. Ani námi zvolení či nezvolení dámy a pánové.