Martine, před dvěma lety jste naskočil do Litvínova, ale minulou sezonu jste odehrál v prvoligovém Ústí. Co se stalo?

V minulém roce jsem se nedohodl s Litvínovem na finančních podmínkách, a proto jsem zamířil do Vítkovic. Ale kvůli časovému skluzu jsem tam přišel, když už byla šestka obránců vcelku jasná. Následovala jednání mezi mnou Mladou Boleslaví a Ústím. Díky trenéru Hořavovi a Robertu Kyselovi jsem se rozhodl pro Ústí.

Co vám dalo působení v první lize?

Hodně. Pět let jsem strávil v zámoří, kde jsem se snažil prosadit do NHL. Jako mnoho jiných jsem dostal mnoho slibů a i když jsem byl na tom výkonostně dobře, nepomohlo to, abych hrál nejlepší soutěž světa. Dřel jsem, patřil jsem po letní přípravě v testech mezi nejlepší hráče, ale nic z toho nebylo. Došla mi trpělivost, a tak jsem se vrátil do Čech, abych hrál. Abych se zlepšoval a v Ústí jsem dostal možnost se vyhrát. Hodně mi v tom pomohl trenér Hořava, který se mi věnoval individuálně i po trénincích. Kromě toho, že jsem byl obránce hrající dozadu, tak jsem se po tom roce stal více univerzálem, zpět jsem získal jistotu v evropském hokeji.

Jaká byla první liga. Jako soutěž?

Některé zápasy byly na úrovni extraligy. Souboje s Chomutovem nebo Brnem byly velmi kvalitní. Pak v bojích o postup jsme prohráli první zápas s Boleslaví. Ta se dostala do klidu a my už to nedokázali obrátit. Ale věřím, že Ústí se do tří let vrátí do extraligy.

Nyní se připravujete na sezonu v Litvínově. Je to nějaká změna?

Ohromná. Posledních šest let jsem se připravoval individuálně s osobním trenérem. Přesně po vzoru zámořské ligy. Kolektivní přípravu absolvuji poprvé ve své seniorské kariéře.

V čem je největší rozdíl?

V individuální přípravě Floridy byl velký důraz kladený na posilování svalů přímo souvisejících s hokejem. S odrazovou silou. Silovou vytrvalostí maximálně do pěti minut. Příprava v Česku je hodně jiná. Je tu kladený velký důraz na kondici. Běhá se, jezdí se na kole.

Vyhovuje, či nevyhovuje česká příprava?

Tak půl napůl. Jako u všeho. I tato změna má svá pozitiva a negativa. Ale obecně s tím nemám problém.

Trochu z jiného soudku. Stal jste díky přítelkyni Kateřině Kristelové mediálním úlovkem pro bulvár. Jaké to je?

Není to lehké, ale Kateřina mne hodně naučila. My žádné tyhle plátky nekupujeme, a když na něco narazíme, jen se tomu zasmějeme. Byl jsem sice zvyklý ze zámoří na mediální tlak, ale spíše na ten sportovní, i když tam se hodně žije hokejem. I ve dvoumiliónovém městě jsem šel do restaurace a lidé mne poznávali. Tenhle bulvární tlak je ale hodně jiný.

Kde žijete?

V Praze s přítelkyní. Pokud to je možné, tak jezdím domů. Ona je člověk, který mě dokáže nabít energií a je o moc lepší usínat vedle ní. I proto se těším na svatbu, která by měla uskutečnit po této sezoně.