O vstup do nablýskané soutěže se severočeský tým neúspěšně pokouší dva roky. Pro zmíněné mostecké plejerky by to byla vrcholná věc, kterou by mohly s házenou dokázat, protože obě jsou reprezentantky, vítězky interligy, české mistryně, majitelky zlata z Českého poháru, doma vystavují nejcennější medaili z evropského Challenge Cupu, mají bohaté zkušenosti z EHF Cupu, ale pomyslné „nebe“ jim zatím uniká.

„Je to velká škoda. Pro mě osobně by to by ten poslední bod, stupínek. Když má padnout verdikt, zda to dopadne nebo ne, je to napětí a chtění dostat se do Ligy mistrů. Zažít tu atmosféru, na klubové úrovni být mezi elitou. Jsou tam ti nejlepší z nejlepších,“ zasní se Petra Maňáková. „Je to sen, ale nijak zklamaná z toho nejsem,“ přiznává Dominika Müllnerová. Podobně pak uvažuje i její spoluhráčka. „Na druhou stranu už jsme se tam nedostaly v minulých letech, nemáme odpovídající halu podle regulí, takže jsem smířená, svět se nezboří. Třeba se to ale někdy poštěstí,“ doplňuje Maňáková s nadějí.

Müllnerová má radost i z poháru EHF, kde se naposledy Most probil až do jarní části a fanoušci si v místní hale užívali zajímavé soupeře v čele s norským superklubem Larvikem. „Myslím, že je pro náš tým lepší hrát pohár EHF, kde jsou soupeři výkonnostně více na naší úrovni. Liga mistrů to už jsou top týmy. Osobně se už moc těším na pohár EHF a doufám, že se nám letos opět podaří probojovat se do jarní skupinové fáze,“ říká šestadvacetiletá brankářská jednička Černých andělů.