Na Ústí nd Labem nedá dopustit. Vždyť se mu tady narodily dvě dcery. Filip Kramar ale zažil v tradiční volejbalové baště i těžké časy. Třeba když klub bojoval o holou existenci a hráčům nechodily včas výplaty. Loni byl zase znechucený z toho, že jako kapitán skončil s týmem až úplně poslední.

V letošní sezoně konečně přišla obrátka k lepšímu. Severočeši dokázali vyhrát už jedenáct zápasů – stejně jako za předešlé dvě sezony dohromady! „Nejlepší sezona za dobu, co jsem v Ústí,“ rozplývá se v rozhovoru pro Deník 36letý levoruký univerzál a bývalý hráč Liberce. Letošní sezona bude pro jednoho z nejproduktivnějších hráčů extraligy, který má titul z Mongolska, poslední v ústeckém dresu. I v celé kariéře.

Jak si užíváte letošní jízdu?
Super, je to paráda! To Ústí dlouho nepamatuje. Doufám, že nám to vydrží a budeme dál bojovat a vyhrávat.

Kde se vzala ta proměna oproti předchozím letům a hlavně po loňsku, kdy jste vyhráli jen čtyřikrát?
Vrátil se nám Luboš Bartůněk, to je velká a citelná pomoc na nahrávce. Chilanu Parraguirreovi to dokáže nahrát přesně tak, jak to potřebuje. Přišel i nový smečař Bornemann, který je vynikající. Lépe se nám hraje, když víte, že si dokážete poradit i v koncovkách.

Máte větší variabilitu v útoku. Všechny body už nejdou jen přes vás…
Jasně, je lepší, když máte víc kvalitních hráčů a nemusíte spoléhat na jednoho nebo dva hráče. Tým je komplexní. Máme na hřišti šest hráčů, kteří jsou schopní odehrát každý balón. To je znatelná pomoct.

Velký podíl na tom má nový trenér Lubomír Vašina, který dokázal sestavit skvěle fungující tým. V čem je jeho největší přínos?
Na tréninku i v zápase přesně ví, jak na nás. Když prohráváme nebo ztrácíme zápas a máme hlavy dole, tak nás seřve, a tím správným způsobem nás nakopne, abychom se vrátili zápasy do zápasu. Tak to má být. Když na tréninku vidí, že jsme urvaný a že toho máme plný kecky, tak zvolní nebo ubere trénink. Vychází nám vstříc a my se snažíme mu to vracet vyhranými zápasy. Dobře nám to funguje.

Mimochodem, vás trápí zranění. Už jste v pořádku?
Momentálně jsem na tom dobře. Trénuju, hraju, všechno je v pohodě. Začalo to už před sezonou. V přípravě jsem zasmečoval a prasknul mi přímý břišní sval. Přes měsíc jsem nic nedělal, musel jsem jen ležet a přibral jsem. Když jsem se pak snažil dát do kupy, tak do toho přišlo zrnění achilovky. Nemohl jsem pořádně došlápnut a musel jsem si dát volno. Ale teď už je to v pořádku.

Vybavuju si rozhovor s vámi po loňské zpackané sezoně, při kterém jste byl hodně rozladěný. Měl jste vůbec chuť pokračovat?
(Úsměv) Byl jsem na vážkách. Nevěděl jsem, jestli chci pokračovat, nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl ještě pro jednu sezonu. Ta už bude definitivně poslední.

Zníte přesvědčivě. Ani případný medailový úspěch by na tom nic nezměnil?
Určitě ne, ani Champions League by moje rozhodnutí nezměnila (smích).

Proč chcete skončit?
Chci se věnovat jenom rodině, kterou mám na Moravě. Klidně si ještě zahraju první ligu nebo okres. Ale chci být už jenom s rodinou. Tečka.

Cítíte, že letošní sezonu byste mohli korunovat medailí? Pro vás by to byla sladká rozlučka, co?
Já bych byl moc rád, ale jsem realista. Týmy jako Liberec, Budějovice, Karlovarsko a Praha nám to nedají zadarmo, že bychom si medaili zasloužili. Budeme muset bojovat a věřit, že na to máme. Pokud to nevyjde a skončíme čtvrtí pátí, tak pořád to je super výsledek.

V poháru se bude hrát Final 8, tady může být cesta k medaili hodně schůdná, co?
Když zvládneme dvojzápas s Odolenou Vodou, tak jsme v té finálové osmičce. A tam už se může stát cokoliv.