Jedna z nejmenších hráček Baníku Most přes svou výšku patří k nejlepším hráčkám v týmu Andílků. Kde se bere tolik energie? Kde se bere tolik dynamiky v této zkušené hráčce, která patří mezi základní kameny v mosteckém interligovém týmu? Nejen na to jsme se levého křídla, Karin Schererové zeptali.

Karin, patříte mezi zkušené hráčky, řeknete nám něco o Vašem házenkářském putování?
S házenou jsem začala asi v 11 letech v házenkářském oddíle Lokomotíva Vrútky (SR). Házená mě bavila, a tak jsem se rozhodla studovat na sportovním gymnáziu se zaměřením na házenou. Změnila jsem klub a začala hrát v místě mého studia, a to v klubu HC SCP Banská Bystrica. Tam jsem zůstala dalších 5 let a vystudovala vysokou školu. Po ukončení vysoké školy jsem se rozhodla jít do zahraničí a začala hrát ve Francii v klubu HBCN Nimes a později po narození syna v klubu HCV Vergéze. A teď jsem andílek.

Relativně dlouho jste hrála ve Francii. Jak jste se tam dostala, jaký je tam život, házená?
Do Francie jsem se dostala díky mému tátovi, který tam žije, a když jsem se rozhodovala kam jít do světa, tak mi nabídl, abych to tam zkusila a naštěstí to vyšlo. Život ve Francii je volnější, lidi moc neřeší životy jiných, nepomlouvají se, ale na druhé straně jsou uzavřenější a neumí se moc bavit. Strašně moc času věnují jídlu a povídaní si v kruhu nejbližších. Házená od přípravky až po ženy je na vysoké úrovni. Kvalifikovaní trenéři, tréninková píle, to vše se pak projevuje v úspěších francouzské házené ve světové konkurenci.

Jste jedna z mála hráček, která má rodinu, pracujete na plný úvazek. Hrát interligu, to musí být pořádný záběr. Jak to zvládáte?
Je to těžké a časově náročné, ale zvládám, i když bez pomoci mých nejbližších by to nebylo možné.

Jste učitelka. Sledují žáci Vaší hráčskou kariéru?
Ano, je několik dětí ze školy, které pravidelně jezdí na naše domácí zápasy a fandí nám.

Máte syna. Bude hrát také házenou nebo se vidí v jiném sportu?
Matěj je strašně aktivní dítě a vůbec nevím, který sport mu přiroste k srdci. Házenou mu vnucovat nebudu, čas ukáže. Momentálně hraje fotbal.

Co byste ze svého hráčského umu vyzdvihla a na čem myslíte, že musíte ještě pracovat?
Tak to nevím, to je otázka možná pro trenéra a diváky.

Poslední zápas, který jste odehrály, byl v Bánovcích. Jaký byl podle Karin Schererové?
Byl to fyzicky hodně náročný, ale bojovný výkon nás všech. Nejvíc mě mrzí, že se nám nepodařilo udržet koncentraci po celý zápas, a tak nám zbytečně unikly body.

Dnes Andílky čeká jeden z nejdůležitějších duelů, proti Jindřichovu Hradci. Prozraďte svůj recept na vítězství.
Můj recept: Nevzdat se před bojem a vzpomenout si na atmosféru po baráži, kterou věřím, že si oživíme výhrou i v sobotu. Ženská házená se zrychluje, je tvrdší. Z toho vyplývá, že na té vrcholné úrovni je nutné v podstatě denně trénovat, rehabilitovat.

Jak dlouho myslíte, že Vás to bude ještě bavit?
Myslím, že nejde jenom o to, zda mě to bude bavit. Důležité je zda to časově, psychicky a fyzicky budu zvládat.

Patříte mezi nejmenší hráčky v interlize. V čem je to výhoda?
Výhoda? Žádná. Možná malá motivace pro mladé házenkářky, které můžou vidět, že ne vždy je výška důležitá a že si jednou taky můžou zahrát nejvyšší soutěž.

Zákulisím mostecké házené jdou fámy, že po této sezoně přijde 5–7 nových hráček. Vy jste Slovenka, ale fanoušci Vás berou jako domácí. Proto se zeptám. Myslíte, že dojde k takovéto extrémní výměně v týmu?
Je pravda, že nemáme dorostenky, které by mohli doplnit kádr, a tak je možné, že přijdou nové hráčky. Vliv na příchod nových hráček bude určitě mít i to jaké cíle stanoví vedení pro příští sezonu.

Cítíte se Vy osobně ohrožená případnou konkurencí?
Konkurence se nebojím, ta mě motivuje ještě víc.

Zdeněk Koza