Inkriminovaný okamžik, který Šípové obrátil plány naruby, přišel v evropském poháru a domácím zápase se švédským Höörsem. Srážku s protihráčkou odneslo koleno. Dobré zprávy? Není to nic vážného.

„Mám poškozený přední křížový vaz, ale podle doktora to naštěstí není nic vážného,“ těší Veroniku Šípovou. Koleno jí navíc neumožnilo ani odcestovat do Kataru, kam se dostala se svými spoluhráčkami ze sportovního gymnázia v Mostě na mistrovství světa středních škol.

„To mi bylo hodně líto. Trochu jsem doufala, že bych mohla odcestovat spolu s týmem jako morální podpora, ale okolnosti to nedovolily. Holky jsem sledovala v každém zápase, který byl dohledatelný a fandila jsem na dálku. Beru to tak, že zranění k tomu sportu prostě patří. Obrečela jsem to, ale stalo se a nic s tím neudělám. Soustředím se na své zdraví, abych mohla zase co nejdříve trénovat a hrát,“ popisuje Šípová své plány.

Spoluhráčky jí dělají radost. V MOL Lize její andělé válí, vedou tabulku, kosí soupeře.

„Prožíváme to celá rodina. Na domácí zápasy chodím samozřejmě fandit do haly a na ty venkovní koukáme na internetu. Holky jsou na koni, hrají skvěle, je to neskutečně dobře rozjeté,“ ožije při pohledu na tabulku nejvyšší česko-slovenské soutěže.

Co jí žene zpět na hřiště jsou i mostečtí fanoušci. Nejednou jí v příjemném nahnali husí kůži. „Celkově atmosféra u nás v hale je úžasná, takové fanoušky, jako máme my, nemá nikdo v lize. Když jsme hrály evropský pohár, bylo to ještě lepší, protože hala byla plná, pro mě to bylo nepopsatelné,“ uzavírá házenkářský marod.