S Mostem jste krok od vyřazení. V semifinále s Pardubicemi prohráváte už 0:2 na zápasy a zdá se, že série je již ztracená.

Máme nůž na krku a musíme udělat maximum, abychom to otočili. Pardubice vyhrály zaslouženě, ale musí nás porazit ještě jednou, což se u nás každému nepovedlo. Nic nevzdáváme, šance pořád žije.

Znamená už samotný postup do semifinále velký úspěch?

Já nemám rád tahle vyjádření. Pokud skončíme čtvrtí, tak to za úspěch nepovažuju.

Ale ambice mosteckého Penta nesměřovaly tak vysoko.

Před začátkem sezony jsme si dali hlavní cíl vyhnout se baráži a udržet extraligu. Během sezony začalo hrát šest sedm nových lidí, což kabinu oživilo. Myslím si, že jsme se dostali do nejlepší čtyřky v republice právem. Teď už je jen na nás, jestli to dokážeme dotáhnout ještě o kousek dál.

Vy máte na krku už čtyři křížky a stále válíte extraligu, zatímco vaši vrstevníci to už dávno zabalili. Co vás přitom drží?

V mých letech jde hlavně o chuť. Už to není tak jednoduché přemluvit se k tomu, abych víkend s rodinou vyměnil za běhání po hřišti. Dohodli jsme se, že když já budu hrát za Most a budeme mít dost bodů k záchraně, tak na oplátku pomůžou někteří hráči mému oddílu v Žatci. Přiznám se, že mě ta atmosféra v kabině a výkony znovu chytly. Užívám si to.

Ve vašich letech a s vaší postavou není jednoduché vyrovnat se dravým mladíkům, co?

Dneska je hokejbal atletický sport. Taková ta krása, že padalo hodně gólů, je dávno pryč. Přechodem na pět hráčů v poli se z toho stala holomajzna. Je to hlavně o poctivém bránění, běhání a bojování, už to prostě není ono.

Říkáte, že chuť je a navíc vaše výkony dokazují, že na to pořád máte, takže není důvod končit?

V tuhle chvíli na žádnou další sezonu chuť nemám, nedovedu si to představit. Ale to jsem říkal už několikrát, tak už radši nic neplánuju. (smích)