Jak jste se dostala do repre na univerziádu? Neměla jste strach z epidemie MERS v Koreji a jak to ovlivnilo nominaci?

Na univerziádě jsem ještě nebyla, protože je to prvně, kdy je házená součástí Univerziády. V březnu jsem byla dotázána, zda bych se této akce nechtěla zúčastnit a odpověď byla hned jasná. Obavy z MERS jsem neměla, je to mediálně nafouknutá bublina, ale spousta sportovců z toho strach měla a neodcestovala. Byli jsme ujištěni, že pořadatelé mají vše pevně pod kontrolou. Nominaci to bohužel velmi ovlivnilo, nakonec odcestovalo místo 16 hráček jen jedenáct, včetně dvou náhradnic. Přesto si myslím, že tu máme silný tým a chceme něco dokázat, i přesto, že to je pro nás hodně náročné. Na střídání do pole máme jenom tři hráčky, a to je málo na této úrovni.

Místo odpočinku po lize přišla příprava a pak Univerziáda. Nevadí to?

Odpočinek jsme nějaký měli. Šlo zhruba o 14 dní. Týden úplně volno a poté lehčí tréninky. Přeci jen jsem ráda, že před novým angažmá se udržím trochu v herním i fyzickém presu.

Až do daleké Koreje. Byly problémy s aklimatizací?

Cesta do místa konání nám trvala nějakých 22 hodin. Z Prahy jsme odlétaly ve čtvrtek 15.45 hodin a do hotelu jsme přijeli druhý den ve 22.00 jejich času. V Gwangju je časový posun +7 hodin, ale myslím, že to výrazněji nepociťuji. Únava se sčitá den co den, zápas co zápas, takže i kdybych spát nemohla, únava mě donutí.

Je tam nadupaný program prakticky každý den zápas. Na co to výsledkově vypadá? Na co si tým věří?

Hrajeme systémem dva zápasy jeden den volno, celkem šest zápasů. Nejsme tu favoriti, ale ani ne na výletě. Do každého zápasu jdeme a půjdeme vyhrát a získat dva body. S holkama jsme si řekly, že to cinkne (medaile) a budeme se moc pochlubit doma a na veřejnosti, co jsme dokázaly, a že jsme dobře reprezentovaly republiku. Ale to už je jen na nás a naší vůli a trochu i o štěstí.

V Koreji je jistě co vidět. Co vás uchvátilo zaujalo. Jaké jsou návštěvy na zápas?

Jelikož je program nabitý, není moc času se porozhlížet po okolí. Jinak univerziádní vesnice je krásná, je vidět, že si na tom dali velice záležet. Navštívila jsem pár okolních sportovišť a jsou to vše multifunkční nádherné stadiony či haly. Na jeden den máme naplánovaný výlet někam do místních lesů, takže to bude zážitek a snad nám vyjde počasí

Změnila jste také dres. Za Most Kristianstad. To bude jistě také velká změna. Co vás k tomu vedlo? Kdy tam začínáte a co vás čeká. Hrají nějaké poháry?

Důvody byly jak osobní, herní a také jsem se nedohodla na nové smlouvě, o které jsem vyjednávala. Dále se chci posunout o krok dál a skoro každá zahraniční zkušenost a liga nás dopředu posune. Kristianstad je nováčkem nejvyšší švédské soutěže a cílem bude se během pár let vypracovat v tým první šestky ne-li lépe.V první sezoně se chceme dostat do vyřazovacích bojů. Z univerziády přijedu do Liberce ve středu 15. července a hned v pátek se stěhuji do Kristianstadu. Nastupuji tam 20. července a čekají mě dva měsíce přípravy, nějaké turnaje a spousta přípravných zápasů, aby se nově složené družstvo co nejlépe sehrálo. Své první utkání v novém klubu bych měla odehrát 18. září proti Team Eslovs IK.

Údajně jste byla na podzim vážně nemocná a přišla jste o celou podzimní sezonu. Jak se cítíte po nemoci a co vám bylo.

Mám dědičné onemocnění, při kterém mi hrozí větší riziko trombofilie než u ostatních. To mě nešťastně postihlo přesně před rokem tromboza v pravé horní končetině. Do tréninku a zápasu jsem se byla schopna vrátit až začátkem prosince a bylo těžké se znovu dostat do herní zátěže. Myslím, že se mě to nakonec podařilo až nad očekávání dobře se vrátit do herní pohody. I díky tomu jsem v Koreji. Jinak po nemoci se cítím vcelku dobře, jsou dobré i špatné dny, ale převažují lepší pocity. Ruka bude navždy jiná a je jen na mě, kdy si na to zvyknu.

Jak hodnotíte své učinkování v české soutěži po celou dobu, co jí hrajete?

Českou WHIL jsem hrála 5 let a myslím, že to z většiny případu bylo vydařených pět let. Vyhrála jsem spoustu titulů, potkala jednoho skvělého trenéra, ale zklamala se i v lidech. Poznala, čeho jsou lidé schopni pro svůj úspěch a prospěch udělat. Myslím, že mě to více utužilo a budu si dávat větší pozor. Jsem vděčná většině spoluhráčkám za to, co jsme dokázaly. Za to jim patří moje velké poděkování. Budu je ze zahraničí sledovat a držet palce.