Brzy sedmatřicetiletý ústecký rodák strávil v basketbalovém klubu na severu Čech prakticky celý život. Jako hráč se prokousal přes mládežnické kategorie až do ligového áčka, do Děčína i do reprezentace, podobnou cestu prošel jako trenér. Po bezpočtu sezón u žákovských výběrů se vypracoval na šéftrenéra mládeže, po třech letech se z něj stal trenér A týmu Ústí nad Labem, kde strávil 4,5 roku. Vedení s ním prodloužilo smlouvu, Sluneta pod ním vzkvétala a loni měla našlápnuto do vytouženého semifinále.

Jenže letos se stroj zadrhl, týmem zmítala mimo jiné šílená marodka, a Pištěcký se nakonec poté, co jeho tým ztrácel šťávu, rozhodl sám rezignovat. "Práce trenéra je udělat všechno pro splnění týmových cílů. Já vyzkoušel vše, a tohle bylo poslední východisko, které jsem viděl. Chci týmu pomoci vrátit se tam, kam patří," uvedl ke svému rozhodnutí.

Antonín Pištěcký
Věk: 36
Klubová kariéra hráč:
BK Ústí, BK Děčín
Klubová kariéra trenér:
Šétrenér mládeže BK Ústí, A tým Sluneta Ústí

Nejste člověk, který by dělal rozhodnutí v emocích, rozhodoval jste se dloho?
Už nějaký čas to ve mně zrálo. Ještě někdy v prosinci jsem říkal, že já budu ten poslední, kdo tuhle loď opustí, stůj co stůj, jenže v posledních týdnech se objevily nějaké věci, které mi otevřely oči a já usoudil, že tohle bude to nejlepší, co mohu pro Ústí udělat.

Můžete to rozvést?
Konkrétní nebudu, ale prací trenéra je udělat všechno pro splnění cílů, které má klub nastavené. Já jsem do prosince vyčerpal všechno, zkoušel jsem cukr, bič, ale pak už nic nefungovalo. V posledních zápasech jsme dostávali tak triviální koše… Chtěl jsem týmu pomoci a z mého pohledu je jedinou možnou cestou nový impuls a nový kouč, který vrátí tým zpět na cestu k těm vytyčeným cílům.

Kdy poprvé jste si řekl, že by to mohl být váš konec v Ústí?
Zhruba mezi svátky, kdy jsme nedokázali doma vyhrát s oslabeným USK, navíc jsme dostali hroznou rychtu s Kolínem i s Hradcem Králové. Tam jsem si uvědomil, že jakákoliv taktická příprava na zápasy je prostě zbytečná. V obraně jsme se měli tou dobou bavit o nějakých krocích osm, devět, deset, ale my nebyli schopní splnit kroky jedna až pět. Ze své zkušenosti vím, že kolem Vánoc si ten tým už většinou sedl a mohlo se pokračovat v dalších krocích, ale tady to bylo naopak. Své jsem k tomu hráčům řekl už o poločasové přestávce s Kolínem, ale ani to nezabralo. Zjistil jsem, že jediné, jak tu dál fungovat, by bylo se s tím týmem prát, a to jsem nechtěl.

Přitom i basketbalová veřejnost vašeho kroku litovala, v Ústí jste byl oblíbený…
Já ještě ani žádné reakce nečetl, ale myslím, že to bylo hodně dané prací, kterou jsem kdysi odvedl u mládeže. Tehdy tu byla v tomto ohledu čistá deska a já zde razil to, co ikdo předtím. Proto jsem byl pozitivně vnímaný, odezva od lidí byla velká, viděli, že chci něco změnit.

Spousta lidí si vážila i vaší upřímnosti…
Já se vždy snažím, abychom se k sobě s ostatními chovali stejně. Aby se mi respekt, který vyznávám k určitým lidem, vracel. To je sice dobrá vlastnost, je fajn, když máte charakter, lidé vás mají rádi, ale v profesionálním sportu to takto nefunguje. Tam jsou důležité pouze výsledky, a ty tu v poslední době nebyly. A upřímně mohu říct, že řada lidí můj odchod i uvítala, akorát to třeba nedala najevo veřejně. Ani v šatně nebylo dvanáct borců, kteří by litovali ztráty trenéra, ale to je normální, vždy jsou hráči, kterým trenér sedne, a hráči, kterým nesedne.

Ale vedení se za vás postavilo. Ani to vás nezviklalo?
Vedení se za mě postavilo, a to i veřejně, a dokonce i poté, co jsem všechno oznámil oficiálně i klukům v kabině. Manažer mi nabízel spoustu argumentů, kterými se mě snažil přesvědčit, ale žádný pro mě nebyl natolik silný jako pocit, že můj odchod bude to nejlepší, co mohu udělat.

Umíte si jednou do stejné pozice představit návrat? Řekněme v horizontu několika let?
Musím říct jednu důležitou věc - my se zde rozcházíme v dobrém! Došlo k oboustranné dohodě, takže nevidím důvod, proč bych měl nyní říct, že si to představit neumím. Nicméně v tuto chvíli si to ani nedokážu představit. Klub mi hned nabídl jiné pozice, ale já o tom v tuto chvíli nedokážu přemýšlet ani okrajově. Je na to zkrátka moc brzy.

Asi se vám neodchází lehce, že?
Spousta lidí se mě ptá, jaké mám emoce, ale já mám pořád v hlavě jen ten A tým, a jak ho zase dostat nahoru, jiné pocity ve mně nejsou. Jsem ochotný nabídnout i krátkodobou pomoc, konzultaci, novému trenérovi, pokud bude chtít seznámit s věcmi, které jsme hráli a podobně.

A co bude poté s vámi?
Ať už zůstanu u basketbalu, nebo někde jinde, strach o sebe nemám.

Máte už nějakou představu, co byste chtěl dělat?
Prioritou je samozřejmě basketbal, ale uvidím, co přijde. Teď chci věnovat svůj čas hlavně rodině, na kterou člověk jako trenér nemá tolik času, kolik by si představoval. Čas mě zatím rozhodně netlačí.

Nějaké nabídky už vám přišly?
Ne, a ani já se zatím nikde nerozhlížím. Spousta manažerů teď řeší, co a jak bude v dalších sezónách, často už se jedná i o prodloužení kontraktů s hráči. Uvidím, zda se časem něco naskytne, pokud ano, každá nabídka určitě bude pečlivě zvážená.

Takže si odpočinete?
Nejsem typ, který umí nic nedělat, takže od příštího týdne si musím vymyslet nějaký program. Trochu se hýbat, zacvičit si, nejsem člověk, který by nějak dlouho odpočíval, navíc si myslím, že ještě na to ani nemám věk, abych potřeboval tolik odpočinku (smích). Ale třeba se mé plány změní a já budu za dva týdny úplně někde jinde, nevím. V tuto chvíli je ale mou prioritou jednoznačně čas s rodinou.

Nový trenér to po vás určitě nebude mít lehké. Jaké vlastnosti by měl podle vás mít?
To nedokážu říct. Myslím, že v této situaci mu ale určitě nesmí chybět odvaha. Musí to být kouč, co má koule, protože je tu opravdu potřeba odvést kus práce.

Dokážete si představit nějaké jméno?
Ne, a ani by nebylo fér někoho tipovat vůči tomu, kdo mou pozici nakonec opravdu dostane. Sám jsem zvědavý, kdo to bude, a stejně jako vy si na to počkám.

Jste i asistentem u reprezentační dvacítky, kterou čeká v létě ME v Podgorici. To stále platí, i když jste položil funkci v Ústí?
Ano, mluvil jsem s Lukášem Pivodou (hlavní trenér U20, pozn. autora). Ví o mé situaci a říkal, že zatím nemá žádnou informaci o tom, že by to něčemu bránilo. Já o to samozřejmě dál stojím, takže pokud to bude možné, určitě strávím léto s reprezentací.

Nebojíte se, že za tu dobu trochu vypadnete z toho rytmu profesionálního sportu? Přeci jen u basketbalu jste defacto celý život…
Basket určitě budu sledovat i nadále. Samozřejmě je otázkou, co bude mou další prací. Je pravda, že tento sport mě doprovází celý život, ale třeba to dopadne tak, že budou muset být další roky bez něj. Samozřejmě ale budu rád, pokud u něj budu moct zůstat.

Pokud by to čas dovolil, dočkali by se vás fanoušci alespoň za béčko Slunety, až to vládní opatření dovolí, třeba i zase v jednom dresu s Pavlem Houškou?
Jednou možná, uvidíme. Teď nevím, jak se vše vyvine dál, ale znovu opakuji, na prvním místě je nyní rodina, a pak uvidíme, kolik času si vyždá nová práce. Pokud to půjde, tak je béčko Slunety jednou z možností, ale nevím, zda bych hrál zápas, nebo si šel jen s klukama na trénink začutat fotbálek.