„Zápas ve Veselí jsme po domluvě s trenérem vynechali a teď s Veselím doma to byl můj první zápas. Nehrála jsem osmnáct měsíců, naposledy v lednu 2018 a můj začátek jste asi viděli,“ smála se Borovská po domácí výhře a postupu do finále. Během roku a půl zažila neskutečné útrapy. Z jejího vyprávění mrazí. Rameno jí hodně zabrzdilo v rozletu. Ale nezastavilo!

„Rameno mi vypadávalo, třináctkrát jsem si ho vyhodila. Jak máte v rameni jamku, kde drží kloub, tak já už žádnou jamku neměla. Kdybyste mě takhle chytili za ruku, tak mi rameno vypadne. Teď jsem tam trochu zjizvená, ale drží to,“ těší Borovskou.

Ta už přemýšlela, že s vrcholnou házenou je konec. Jenže okolí bylo proti. „Řekla jsem, že končím. Pak se začal hledat doktor, já kývla na to, že hledat ho můžeme, že si ho poslechnu a vyslechnu, ale najisto jsem rozhodnutá nebyla. Nakonec jsem operaci podstoupila. Operoval mě ve Vršovické zdravotní nemocnici pan doktor Mašát. Byl to dlouhý výběr, ale nakonec jsme našli,“ usmívá se mostecká pivotka. Na házenou se těšila, tréninky bez míče, bez házené, kdy mohla jen běhat, byly pro ní depresivní. Slunce jí vnášel do života malý syn Filípek, měla na něj hodně času. Místo víkendových tripů za soupeři, trávila čas s rodinou.

„Syn začal chodit na fotbal, takže tím, že házená šla mimo mě, jsem se mu mohla více věnovat. No a teď to tady se mnou musí zase zpátky prožívat. Ale jemu už bude pět, už vše chápe, rozumí i házené, ví, že mamka hraje, že dává góly. I on už to trochu prožívá,“ popisuje blonďatá házenkářka, která tak pro své dítě může dál být sportovním vzorem. „Já se na házenou strašně těšila. Byl plán, že bych se vrátila až v klidu v září, ale jsem ráda, že mám premiéru za sebou. No a teď ještě získat ten titul,“ usmívá se Michaela Borovská, která s týmem vstoupí v sobotu do finálové série s pražskou Slavií.