Rok dřely a snily o postupu do nejvyšší soutěže. Teď je to tady. Mostecké házenkářky v sobotu 8. května od 17.30 hodin rozjedou barážové boje o postup do Interligy a zvou příznivce do hlediště. „Budeme vás potřebovat,“ zní z bojovně naladěného tábora Černých andělů. Přijede soupeř z Jindřichova Hradce.

A jak to vidí samotné hráčky Mostu a nové posily před baráží?

V polovině sezóny jsi naskočila rovnýma nohama do poměrně rozjetého vlaku, už ses zde aklimatizovala? Jak s postupem času vnímáš veškeré dění kolem mostecké házené v letošní sezóně? Kdyby byla ta možnost – udělala bys tento krok znovu?

Denisa Kylarová: Přestoupila jsem do Mostu v polovině rozehrané sezóny, kdy družstvo Mostu zaujímalo první příčku v tabulce 1. ligy žen. Snažila jsem se co nejdříve zaklimatizovat a zapojit se do herních variant týmu. Líbí se mi podpora hráčkám ze strany diváků a vedení. Všichni si uvědomují, že letošní rok může být výjimečným pro město Most a její ženskou házenou. Vždyť postup do WHIL je i mým velkým snem. Svého rozhodnutí ohledně přestupu do Mostu nelituji, naopak, jsem moc ráda a vážím si toho, že zde mohu hrát. Je zde výborná parta, která chce něco dokázat. Diváci jsou skvělí, nikdy jsem se nesetkala s takovou návštěvností na zápasech a podporou z jejich strany. Některé negativní ohlasy jsou právem na svobodný názor diváka, rozhodně mne žádným způsobem neovlivňují a nevadí mi. Stále sbírám zkušenosti a na barážový souboj se velice těším a pevně věřím v naše vítězství.

Jaká byla cesta k baráži?

Martina Crhová: Cíl naší cesty byl od počátku jasný a již cesta samotná naplnila má očekávání. V průběhu sezóny jsme postupně dělaly důležité kroky, které nás přibližovaly k cíli a činily nás více a více jistějšími a výsledek je tady. Do sobotního utkání půjdeme s hlavami vzhůru. Most má přeci ve znaku hvězdu za pevnou obranu, je čas přidat jednu i za útok.

Pověst o tvé bezprostřední radosti po vydařených akcích na hřišti tě začíná pomalu, ale jistě předcházet. Nicméně zodpovědnost a tíha vytyčených cílů pomalu dopadá na celý oddíl, věřím, že i ty, humorista týmu, si uvědomuješ důležitost přicházejících duelů. Nabízí se proto otázka – je pořád sport na této úrovni opravdu ještě zábava – koníček?

Marie Kovačková: Pro mě házená vždy byl, je a bude koníček. Tedy kůň. Po většinu času, co se věnuji házené, jí dávám přednost před vším, i rodinou. Nevím, neumím to vysvětlit - je to prostě chuť, síla, radost, týmová práce, zážitky. A to, co teď prožívám se snad ani nedá popsat. Je to paráda, 1. místo v 1. lize, to je bomba, nikdy jsem takového úspěchu nedosáhla a baráž? Tak o té jsem snila v dorostu. Myslím, že na to tým má - postoupit - zaslouží si to. Je tu skvělá parta a týmová práce je konečně vidět. Celou sezónu se dře pro tento jediný cíl, přesto je to pro mě stále především zábava.

Patříš mezi zkušenější hráčky týmu, působila jsi mimo ČR také na Slovensku a ve Francii. Máš za sebou nějaký zápas, který by byl srovnatelný svou důležitostí s tím, který Černé anděly čeká tuto sobotu?

Karin Schererová: Určitě bylo hodně zápasů, které byly pro mě důležité a v dané chvíli a době měly pro mě svou váhu, ale řekla bych, že důležitostí je tento sobotní zápas ten nej.. Doufám, že v baráži využiji vše, co se ve mně nahromadilo po čas let, které tomuto sportu věnuji, a že svým výkonem v baráži pomohu andílkům vzlétnout.

Jak se cítíš? Těšíš se na baráž? Budeš mít nejspíš jednu z nejdůležitějších úloh v celém týmu, jistě víš proč – nebojíš se toho?

Irena Tomášková: Mé pocity před baráží jsou dost smíšené, ale řekla bych, že směřují hlavně pozitivním směrem. Takže se těším. Myslím, že každá z nás bude mít hodně důležitou roli, já to jen budu mít ztížené tím, že na postu pivota hraje hráčka, která je svými proporcemi někde jinde, než já a celkově hráčky našeho týmu. Hradeckým družstvem je proto hodně využívaná. Přirozeně mám trochu obavy, ale dám do toho vše a budu se snažit jí bránit dle pokynů, i za pomoci holek kolem mě, což je střední spojka a pravá spojka. Zkrátka to chce maximální nasazení od všech hráček. Za stěžejní považuji výkony brankářek, jejich podpora v momentech, kdy se nám bude dařit o něco méně, bude velice důležitá.

Jaké jsou tvé pocity před sobotou?

Lucie Kantůrková: Mé pocity před baráží? Je jich hodně najednou, ale zatím žádný nepřevažuje. Samozřejmě je v nich radost z toho, že jsme se do baráže dostaly, nervozita z toho, abychom v ní neudělaly ostudu, těšení se na něco, na co jsme makaly celý rok a taky rozporuplnost z toho, že jeden z týmů, ve kterých jsou mi lidé blízcí, půjde z kola ven. Jsem moc zvědavá, který z těch pocitů nakonec v sobotu vyhraje.

Jakožto jedna z hráček působících nějaký čas v týmu sobotního soupeře jsi hráčkám JH dobře známá, stejně tak jako ony Tobě. Zajímá mě proto jedno - když se řekne jméno Markéta Doláková – co ti proběhne hlavou? Jak je známo, je to tvá bývalá spoluhráčka i spolubydlící a stále také kamarádka – nebude ti podobná vazba v boji o postup trošku překážet?

Hana Martinková: Kamarádství v boji o postup určitě překážet nebude. Až nastoupíme na hřiště, tak to bude protihráčka jako každá jiná. Jediným problémem by mohlo být, že mě má dobře přečtenou a proto asi nebude lehké jí dát gól.

Považuješ vzájemnou znalost mezi tebou a jindřichohradeckým týmem jako výhodu? A jak vidíš šance na úspěch?

Iveta Luzumová: Ano, považuji to za výhodu. Dobře vím, co která hráčka udělá, tím pádem můžeme předejít gólu. Myslím, že v Mostě bude šance velká, ale v JH to bude podstatně těžší.

Své soupeřky dobře znáš, v této sezóně jsi jim již dvakrát čelila, z toho jednou vítězně. Prozradíš nám onen recept na body?

Alena Stellnerová: Základem úspěchu je třeba nezaleknout se jejich tvrdé obrany a jit do nich stejně tvrdě. Dát si dobrý pozor na pivoty, to je jejich silná zbraň. Ale pokud je budeme pokrývat dvěma hráčkami, mělo by se to zvládnout. Celkově bude velice důležité zdvojování obrany, zajišťování, komunikace. Naší útočnou zbraní by pak měly být v první řadě rychlé útoky, to jsou nejsnazší góly. V postupném útoku bude zprvu záležet na iniciativě našich střeleckých spojek, hodně na nich bude záviset, jakou obranu bude soupeř nucen zvolit a tudíž i kolik prostoru pak dostanou ostatní hráčky pro další akce.

Umíš si představit, co by následovalo v případě úspěchu v barážových utkáních, tedy v případě postupu?

Dominika Müllnerová: Obávám se, že v případě postupu bude především příprava ještě náročnější, než byla ta poslední. I když, ono nejspíš i v případě, že to nedopadne dobře, bude opět velmi náročná, protože se bude chtít postoupit v další sezóně. Postup by byl pro nás všechny velikým úspěchem a splněným cílem. Vím, že příprava byla, je a vždy bude náročná, ale bez ní to nejde, což každá z nás ví a za tu radost a úspěch to stojí.

Co se stane, když to teď v sobotu nevyjde? Co bude následovat?

Dana Mrkvičková: Pokud to v sobotu nevyjde, tak nebudeme věšet hlavy, máme ještě jednu šanci. Naděje umírá poslední…

A jak vidí baráž jindřichohradecká konkurence?

René Kumpán (trenér Jindřichova Hradce): Jsou to pro nás pochopitelně existenční zápasy a všichni si moc dobře uvědomujeme, že pokud bychom je nezvládli, cesta zpět bývá vždy hodně trnitá. Od hráček však před rozhodující fází sezony očekávám hlavně maximální koncentraci a svědomité plnění taktických pokynů. Proti Mostu musíme hrát bez bázně, ale s pokorou. Pokud všechny tyto atributy dodržíme, věřím, že si interligu uhájíme. Soupeř se snaží produkovat dynamickou házenou a spoléhat bude na střelecké schopnosti spojek Luzumové, Martinkové a Crhové. Pokud tohle eliminujeme, ztratí Most údernost a na dalších postech by měla být kvalita a zejména zkušenost z tříletého účinkování v interlize na naší straně. Pokusíme se je něčím překvapit. Nadále ovšem budeme praktikovat velmi tvrdou obranu, což očekávám především od našich pivotek. A nesmíme zahazovat šance.

(vys, vev)