Co všechno dokážou sníst masožravé rostliny? Člověku neublíží

Mezi největší poklady československé kinematografie minulého století se řadí legendární komedie z roku 1977 Adéla ještě nevečeřela. Souboj detektiva Nicka Cartera v podání Michala Dočolomanského a ďábelského botanika barona von Kratzmara, kterého skvěle ztvárnil Miloš Kopecký, baví celé generace diváků. Největší atrakcí filmu je pak masožravá rostlina Adéla, kterou padouch von Kratzmar vycvičil tak, že nemá problém spolknout psa či dokonce člověka. 

Ve skutečnosti samozřejmě žádná rostlina, která by něco takového dokázala, neexistuje, skutečné masožravé rostliny jsou přesto jednou z nejvíce fascinujících součástí přírody. Co všechno dokážou sníst, a mohou být přeci jen pro člověka nějak nebezpečné? Na tuto otázku už odpovídá další díl seriálu Deníku 100 otázek a odpovědí.

Masožravé rostliny si v první řadě pochutnávají na hmyzu. „Obvykle se specializují na nejmenší druhy hmyzu. To platí hlavně u druhů s nalepovacími listy. Jedná se o mušky velikosti smutnice, maximálně octomilky a menší. Masožravé rostliny, které mají listy přeměněné v lapací láčky, mohou ulovit větší hmyz. Obvykle jsou to lezoucí druhy jako mravenci. Ve všech případech lepivé kapičky nebo tekutina v láčkách lákají svojí vůní hmyz, který se domnívá, že tam bude nějaká potrava,“ vysvětila vedoucí Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Magdaléna Chytrá. 

Poradí si i s potkanem

Některé druhy masožravých rostlin dokáží ale pozřít i větší zvířata. „K největším láčkovkám patří indická láčkovka rádža, která může obsahovat až půl litru trávicí kapaliny. Láčkovky mají u svého ústí nektarové žlázky. Větší živočichové chodí lízat nektar, sedají si na láčku jako na záchod a jejich trus padá do láček. Rostlina tak primárně rozkládá tento trus. Občas se stane, že i menší myška, žabka nebo netopýr spadnou do láčky a rostlina je pak schopna rozložit i menšího obratlovce. Pokusy s láčkovkami ukázaly, že láčkovka rádža je schopna za týden strávit laboratorního potkana,“ nastínila Chytrá. 

Lidé se ale ani největších masožravých rostlin opravdu bát nemusí. To, co dokáže zabít hmyz i menší obratlovce, totiž pro člověka nebezpečné není. „Trávicí tekutina není pro člověka nijak agresívní.  Trávicí enzymy máme i v ústech, kde pomáhají rozložit škrob na jednoduché cukry, a přitom nám nerozloží naši vlastní ústní dutinu. Kapalina není nějakou žíravinou, museli bychom v ní mít prst namočený snad týden, aby začala trochu naleptávat kůži. Takže masožravé rostliny opravdu nemohou člověku nijak ublížit,“ ujistila Chytrá.