Třiatřicet zraněných lidí zůstalo po nehodě autobusu v obci Velemyšleves na Lounsku. Mezi nimi i Mostečanka Lenka Güntherová, která se s ostatními vracela z ranní směny společnosti IPS Alpha z průmyslové zóny Triangle. Domů už nedojela. Její autobus při jízdě z kopce narazil do rodinného domu. Selhaly mu brzdy. Šestadvacetiletá Mostečanka v době nehody seděla přímo za šoférem. "Je to nejhorší zážitek mého života," přiznává s odstupem dní v klidu domova.

Co si z nehody pamatujete?

Všechno. V době nehody jsem seděla přímo za řidičem. Ten nám ještě chvíli před nárazem řekl, že mu autobus nebrzdí, ať se všichni držíme, ale to slyšeli jen lidé vpředu. Pak uběhly tak tři čtyři vteřiny a následoval ohromný náraz do toho rodinného domu. Já jsem narazila do skla za řidičem, které se okamžitě vysypalo. První, co mě potom nárazu napadlo, bylo abych vypadla z toho autobusu co nejdřív ven, bála jsem se výbuchu. Přesto, že mi tekla všude krev, tak jsem se vyškrabala přes řidiče tím rozbitým sklem ven. Byla jsem venku jako první, měla jsem hrozný strach a byla jsem šoku. Pomáhali nám i místní lidé, kteří nás ošetřili a pak mě i s dalšíma odvezli lékaři do Chomutova na ambulanci, udělali mi CT hlavy, to dopadlo dobře.

Jaká máte zranění?

Mám pořezanou jednu půlku obličeje, šitý krk a ruku, naražené celé tělo, nos a hlavu s krční páteří. To bolí asi ze všeho nejvíc, ale což o to, to se časem dá do pořádku. Největší problém mám asi po psychický stránce. Pořád to vidím před očima, byla to strašná rychlost a následná rána. Nedovedu si představit, až pojedu zase do práce.

Takže situaci po nárazu v autobuse jste neviděla?

Lidé se dostali ven z autobusu až tak po pěti nebo osmi minutách. Byla tam hrozná panika. Byla za mnou kamarádka, která také jela tímto autobusem a ta říkala, jak tam lidé po sobě šlapali, zevnitř kopali a bouchali do dveří, aby se dostali ven. Prostě hrůza.

Říkala jste, že plno lidí také stálo v uličce autobusu.

Ano, tyhle autobusy jezdí hrozně přetížené. Tak patnáct lidí mohlo stát v uličce. Lidé co stáli v uličce a drželi se, tak ti po nárazu okamžitě letěli vzduchem. Kolega prý prolétl celým autobusem. Nechápu jak tento vůz mohl projít technickou kontrolou. Už několikrát jsme s ním zůstali viset. Vidím Kavkovy autobusy, kterými jezdíme a mám strach. Říkám, že si raději připlatím, budu jezdit jinou společností, ale budu vědět, že mě nikde nikdo nezabije.

Při nedávné nehodě tramvají v Ostravě, kde zemřelo několik lidí, se ti co měli štěstí a přežili zapřísáhli, že už nikdy nesednou do tramvaje. Nehrozí u vás něco podobného v souvislosti s autobusy?

Bojím se představy, že si budu muset sednout do autobusu a pojedou stejnou trasou. Neděsí mě ani tak cesta do práce, ale cesta zpátky inkriminovaným kopcem, to si nedovedu představit. Od doby havárie jsem autobusem nejela. Asi bude chvilku trvat než se s tím dokážu vyrovnat.