Chtít CHKO před půl stoletím by bylo bláznovstvím. Lesy kvůli kyselým dešťům skoro neexistovaly. Pláně s pahýly stromů připomínaly americkou prérii s kaktusy, jen ne hluboké příhraniční hvozdy. Dnes řada turistů Krušné hory obdivuje. Po vylepšení ovzduší a masivní pěstební péči jsou opět zelené. A to není vše. Po Šumavě mají nejvíce vzácných rašelinišť a na samotách i tetřívka, kterého je v ČR méně než kriticky ohrožených goril horských v Africe. Krušné hory jsou už součástí evropské soustavy chráněných území Natura 2000, mokřady chrání celosvětová úmluva a od loňska je krajina s hornickými památkami na seznamu světového dědictví UNESCO.

Nelze ale přehlížet kritické postoje. Podnik Lesy ČR argumentuje tím, že CHKO musí mít významný podíl přirozených ekosystémů, což je kvůli náhradní výsadbě lesů slabina Krušnohoří. Jeho nejcennější území už chrání rezervace, takže oponenti velkoplošnou CHKO nepovažují za nutnou. To vše bude třeba řešit za účasti odborníků, obcí a veřejnosti.

Otázek bude mnoho, ale od počátku diskuze musí lidí vědět, že CHKO neznamená omezení pohybu či konec houbaření a sběru borůvek. Právě během koronaviru se víc než jindy ukazuje, jak je příroda důležitá. Jen do ní se doporučuje bez obav chodit. I proto je třeba Krušné hory chránit. Jinak naši potomci nebudou mít kam utíkat.