V městečku Meziboří slavnostně otevřeli zmodernizované tělocvičny základní školy. Všichni účastníci ceremoniálu, včetně politiků, vstoupili mezi sportující děti v ponožkách. V oblecích, s respirátory, ale bez bot, přestřihli pásku, prohlédli si vylepšené prostory, pak vyšli na chodbu, obuli se a šli se občerstvit. Tak by to mělo vypadat všude.

Proč psát o někom, kdo si sundá boty, aby někomu neušpinil novou podlahu? Protože zdánlivě banální rozhodnutí, jak někam šlápnout, něco vypovídá o stavu společnosti. V nedávné minulosti se na Mostecku běžně stávalo, že při prohlídkách různých zařízení se pozvané delegace chovaly jako neotesaní feudálové. Nebylo výjimkou, že v botách kráčely po kobercích, po kterých malé děti musely chodit v bačkůrkách.

Takzvaným VIP se usnadňuje život. Mají své VIP salonky, VIP akce, VIP rauty, VIP vstupenky, VIP výhody. Jistě, řada vlivných lidí pomáhá společnosti svými nezištnými aktivitami, což je chvályhodné. Oceňování jejich snahy patří k základům slušnosti, avšak výsady se nesmí stát normou, která dělí lidi na kasty. Když si někdo zvykne, že má díky svému postu nárok na víc než ostatní, pak si ani neuvědomí, že někde je vhodné se zout. Být bosým VIP přitom není ponížení, je to pokora.

Když hosté mezibořské školy vcházely do tělocvičen v ponožkách, vyslali tím tento signál: Toto je chrám dětí, nemůžeme jim tady našlapat a přidělávat paní uklízečce práci.