Po letech velkého sváru to teď vypadá, že vztahy mezi některými ekologickými aktivisty a zaměstnanci v uhelném průmyslu se začínají zlepšovat. Může za to smiřování s koncem doby uhelné, snaha o lepší komunikaci a takzvaná spravedlivá transformace. V té jde o to, aby se nové miliardy od Evropské unie smysluplně využily na proměnu zbylých důlních oblastí ve zdravější a bohatší Podkrušnohoří.

V posledním desetiletí to vypadalo zhruba takto: demonstranti lezli v šachtách na rýpadla, aby chránili globální klima před uhlobarony, a horníci a energetici nadávali, že jim ekoteroristé berou práci. Z takového povyku těžko vzejde něco prospěšného a už to bylo únavné. Aktivisté začali naštěstí víc zdůrazňovat nová témata, hlavně sociální hledisko. To je správný přístup, který dělá z maskovaných lezců na velkostroje normální smrtelníky.

Empatičtí ekologové dnes prohlašují, že klíčové je, aby lidé z uhelných dolů byli během změny místní ekonomiky znovu zaměstnatelní, aby je úřady efektivně rekvalifikovaly a aby neskončili na ulici. To samé chtějí i odbory. No vida, konečně něco, co oba tábory spojuje. Když budou spolupracovat, dokážou vyvinout větší tlak na politické elity, aby rozdělování dotací z evropského Fondu pro spravedlivou transformaci bylo opravdu spravedlivé.

Aktivisté minulý týden při osvětové akci Klimajízda besedovali s odboráři a upozornili, že s veřejností se o transformaci a dělení peněz moc nemluví. Politici by to měli brát jako přátelskou výzvu ke zvýšení informovanosti. V jejich zájmu totiž není, aby proti nim vznikla silná koalice energetiků, horníků a ekologů.