Jak budou rolníci a jejich zákazníci na změnu reagovat, není jasné. Vše navíc komplikuje epidemie. Jedno je ale jisté. Vytlačen auty trh oslabuje. Jeho zánik nehrozí, pokud ho začneme chápat ne jako pouhé obchodování, ale jako kulturní dědictví.

Areál tržnice je soukromý. Majitelé oblíbený sobotní trh udržovali desítky let a mají právo svůj podnikatelský záměr měnit. Když chtějí v koronakrizi tržnici efektivněji využít, každý den a po celý rok, nemůžeme jim mít za zlé, že upřednostní placené parkování a pro trhy vyčlení okrajový pozemek. Jenže tady už nejde jen o byznys.

Most nemá moc tradic, kromě těch hornických. K těm, co zůstaly od středověku, patří právě trhy, které kromě břicha posilují zdravou sociální síť. Lidé se na rozdíl od internetu na trhu skutečně potkávají, hovoří a vytvářejí vztahy na dlouhé roky. Vědí, kdo jim doveze vajíčka, kdo jim odloží česnek a koho trápí vysoký tlak. Návštěva trhu byla ve starém Mostě rituálem i pro rodiny z vesnic. Trh byl na 2. náměstí a když se muselo zbourat kvůli uhlí, vznikla jako náhrada pěkná tržnice u Kosmosu. Po sametové revoluci ji město prodalo, ale klasické trhy přežily. To se v řadě jiných měst nepodařilo. Dnes se dá tato tradice přirovnat ke kulturnímu dědictví. Takto chápaný trh není jen o zisku.

Město podporuje novodobé Severočeské farmářské trhy. Na 1. náměstí jsou čtyřikrát do roka a jezdí na ně i firmičky zdaleka. Pokud omezený tradiční trh u tržnice půjde ke dnu, je třeba toto kulturní dědictví zachránit. Stačí málo – nabídnout pěstitelům z regionu volné náměstí.