Snil jsem svůj malý dětský sen, ve kterém jsem byl populární televizní vejce. Měl jsem spoustu obdivovatelů a přátel a nikomu nevadilo, že jsem, jak už to s vejci někdy bývá, tak trochu natvrdlé. Zkrátka to ty sny byly báječné a já z nich byl celé na měkko.

O pár let později, kdy už v televizi Sjezdů ubývalo a i na nich se většinou debatovalo o kuřátkách, které si ten zmatený pán stále pletl s kotlem na ohřev teplé vody, jsem uviděl v obchodě krále. Jmenoval se pan Kinder. Byl barevný, s cizozemskými nápisy, opálený do čokoládova a měl plné kapsy hraček. Ten musí mít kamarádů. Ten určitě nepředskakuje reklamě na jediný vyráběný prací prášek. A od toho dne jsem chtěl být jako on. Barevný, světový a s dokonalým úsměvem.

Ve škole s tím byly problémy. Barevné nápisy sice sklidily úspěch mezi spolužáky, ale pedagogický sbor soudruhů už tak nadšen nebyl. Také se jim nelíbily mé vlasy, přestože jsem je neměl zdaleka tak dlouhé jako pan Marx, o kterém jsme se stále učili, ani na vajíčko jako pan Masaryk, o kterém jsme se pro změnu neučili vůbec. A tak jsem měl stále o čem přemýšlet, když jsem se loudal podél plotu mateřské školy obehnané ostnatým drátem, o kterém dodnes nevím, zda měl držet někoho venku, nebo uvnitř.

O dalších pár let později, kdy už nás chtělo být světových více, jsme se sešli v hlavním městě, naházeli pár vajec (ale ne zase moc, protože víme, jak jdeme ze sametu špatně dolů) a prohlásili za světový celý stát. Všichni se radovali. I soudruzi si oblékli barevné košile a uvědoměle se postavili do vedoucích funkcí nových podniků, aby ukázali dobrou vůli.

Dnes už jsem už staré vejce. Skořápku už mám samou prasklinu, ale dělám v marketingu, nosím barevná trička a vlasy jak mne nepadne. Je mi fajn. Tedy bylo, dokud jsem tuhle nezaslechl povídat jiná vejce, že prý bylo za soudruhů lépe. Vařil se ve mně žloutek a pěkně jsem jim řekl, co si o tom myslím. Neposlechli.

Dnes ráno, zatímco jsem v klidu kouřil doutník, je všechny zavřeli do plechového kontejneru, opláchli jim velikonoční tetování a na levé rameno dali razítko. Ale není zbytí. Zkažená vejce patří do Koreje. Já jsem je varoval. A kapitalismus si přece rozvracet nedáme!
Autor je mostecký spisovatel