I tady v Mostě půjde o židle. Také se tu kope (sice většinou do soupeřů, ale fauly nikdo nepíská, tak proč ne), také mají čísla a také mají dresy. Jenže volební plakáty spíše připomínají pozápasovou výměnu dresů.

Představte si modelovou situaci, kdy Rosický pomáhá obraně, zachytí míč, bez varování spouští přišpendlený kilt, s výrazem Uilleama Uallase se otáčí a zmatenému Tankistovi vymetá horní růžek. Lidi slavte, hlavně že je gól. Volební slib splněn.

Neodpustitelné. V politice to máte jedno. Když vynecháme skalní Apače pod vedením Klekí Nováka, máme zbytek indiánů rovným dílem ve všech stranách (hlavně v těch demokratických) a na zbylých plakátech zajímavé složení. Vlasta se tváří, že se přejedl třešní, usměvavá Alenka z říše dětí je v jiném dresu takřka od minulých voleb a nezávislý Pavel prostě využívá toho, že není důležité, čí nesete vlajku, hlavně to choreo musí vypadat nezávisle.

A tak se schyluje k velkému hvizdu. Navolíte, zalepíte, vhodíte do bubnu a „simsalabim“, ze zeleného Standy se stává modrý, ze žluté je červená, ale kupodivu nikdo nejde ven. Nechci nikoho navádět, ale holandské dresy mi přijdou nejmíň sepratelné. Možná proto jim někdo natřel aspoň billboard.

Autor je mostecký spisovatel