Nebude ples. Někdo to možná obrečí, ale na rovinu, trachtace za 600 kolíků, jež připomíná Ein Kessel Buntes nejen aranžmentem, ale i obsazením, za slzy nestojí. V Mostě je kultury i tak dost, jen si k ní najít cestu. Měsíčně tu proběhne pod soukromými křídly bez dotací dobře deset koncertů, aniž by kdokoliv z nás musel zírat na Petru Janů nebo krušnohorské dudáky. Přesto radši dřepíme doma a čekáme, jak se to vyvrbí v Ulici. Nijak. Pokud vám to ještě nedošlo – nemá to konec. Na rozdíl od Reprezentačního plesu. I když se to mohlo udělat za pár kaček. V ceně lístku plato vajec a na pódiu na stojáka tvůrci spálených projektů za 15 milionů. To by byl tanec. Možná i spot na Nově.

Změnou providerů ušetříme na energiích a ušetřené penízky se posypou jinam. Třeba do dětských hřišť se nasype dva a půl milionu. Otázkou zůstává „komu ku prospěchu?“ Ne že bych občas neviděl chudé děti, které nemají počítač, běhat venku s míčem nebo hokejkou, ale masová zábava jako za mých mladých let to zrovínka není. Taky se díky různým ichtylům a pedofilům bojíme pouštět děti ven. I to bude důvod, proč se kdysi nejfrekventovanější hřiště za Rybárnou, kde obětaví otcové ve svém volnu svařovali branky a kropili hřiště, na kterém se celou zimu bruslilo pod umělým osvětlením, proměnilo v soukromé parkoviště. Nic proti tomu. Zaparkovat tady skutečně není kde, děti jsem tam neviděl dlouhé měsíce a dopravě to značně ulevilo. Jen mě překvapuje, že budeme budovat něco, co se o pár metrů dál ruší. A to by se jeden…