close zoom_in „Milý zajíčku, víš, kdo já jsem?“

A zajíček, celý roztřesený, povídá: „Ano, ty jsi liška, lesní dravec a policie. Staráš se, aby byl les zdravý.“

„Přesně tak. Na vás zajíce čeká spousta nebezpečí. Les je plný ok, myslivců, pytláků a dravců, kteří po vás jdou. Jste chuděrky, které nemají za celý rok čas připravit si zásoby na zimu. A to je nebezpečné.“

„Máš pravdu, liško, ale to už je tak.“

„Mám pro tebe takový návrh,“ řekla liška. „Každý měsíc mi doneseš nějaké zásoby. A až přijde zima a nebudeš se moct postarat o svou rodinu, já ti nějaké zásoby dám.“

Zajíček pokýval hlavou, nakonec kdo by se hádal s chytrou paní liškou, a souhlasil. Packou vše potvrdil na smlouvu z lopuchu a hopsal si po lese. Po pár metrech potkal ježka. A hned mu to všechno za čerstva vypráví. Ježek kouká, funí, vrtí hlavou a pak povídá: „Zajíci, a co když do zimy umřeš?“
Zajíc neví. „Zeptám se paní lišky.“ A už ozlomkrky běží za liškou.

„Liško, liško, co když do zimy umřu? Kdo dostane moje zásoby? Paní zajícová? Nebo naši malí zajíčci?“

„Když umřeš, nedostaneš nic. Kam bych přišla, kdybych měla rozdávat zásoby cizím?“

„Ale, to jsou přeci moje zásoby, ne?“

„Mě se zdá zajíci, že ty jsi pěkný rebel. Moc mě neštvi, nebo tě sežeru hned!“

Zajíc tedy neprotestoval a odešel. Ale pak mu to nedalo a oběhl všechna zvířátka v lese. Žádnému z nich se to nelíbilo. Tak si vzali klacky, kameny a milého Drábka, pardon lišku vyhnali.