Časem si založí firmu. Už nemá druhé zaměstnání, ale v tom jednom je mnohem déle než předtím v obou. Stále budí děti, chodí se psem. Do práce jezdí autem. Je pilný a daří se mu. Časem kupuje větší rodinné auto, aby mohli pohodlně jezdit všude spolu.

Další týpek ráno vstane, jen aby si vzal prášek na bolest hlavy. Včera konečně byla podpora. A protože ty parchanti policajtský kontrolujou, kdo si jezdí pro dávky autem, šel pěšky. A když nejedete autem, můžete skočit na pivko. A proberete s chlapama, jak to všechno stojí za bačkoru, že není práce, a když tak málo placená, že vám není jasný, proč musíte mít do kanclu maturitu, co je to za škatulkování, je přeci přirozeně inteligentní, školy jsou pro bohatý a pro blbce. A pak se potácí domů, sotva proleze brankou a natluče si koleno o starý motostřep s vlastnoručně vyrobeným nápisem Favoryd.

V neděli oba vyjedou na výlet. V prvním autě se společně zpívá. V druhém se nadává, jak to ten paroháč jede, bůhví kde na tu káru ukrad. Oba přehlídnou omezení rychlosti. Plácačka, ke kraji, doklady. První pán dostane osmdesát tisíc, druhý tři stovky. „To víte, pane,“ krčí policista rameny. „Víťa řek, podle ceny auta. Jste moc pilnej, to se v týhle zemi trestá.“ Ten druhý zaplatí bez mrknutí oka tři kila, na které mu vydělal ten první. Ten první si bere složenku a otáčí vůz. Doma naloží zbytek věcí a vyjede. Na hraničním přechodu složenku zmuchlá a zahodí. Sbohem Kocourkove. Pánové druhý, třetí až jedenáctý nebudou mít následující měsíce pokryté podpory. Protože nahoře je někdo blbec.

Autor je mostecký spisovatel