A protože jsme s kamarádem Čendou odvedli dobrou práci, zašli jsme na pivko. Jedno, dvě, pingl de, po třetím nás vyhodili, tak jsme změnili lokál a dopovídali si své postřehy jinde. Něco po jedenácté jsme se zvedli, jelikož Čenda má vycházku jen do půlnoci a šupajdili domů. Říkal jsem si, jak to má Čenda hezké, když na něj manželka po těch letech stále čeká. U Bati jsme si řekli "pa" a já vyrazil k přechodu.

Brýle na trénink zásadně nenosím, takže jsem za zebrou zaregistroval jen dvě siluety. Vyndal jsem ruku z kapsy a čekal co bude. Zastavili mě. Nechtěli cigáro. Chtěli občanku. Tomu byste nevěřili.

Před půlnocí.
V našem městě.
V mrazu.
Bez auta.
Policajti.
Prý pátrání po osobách.

Bez prudkých pohybů, aby jim neselhala pistole, jsem jim předal svojí občanku, dokonale zaskočen tím, že mě tedy vypátrali a povídám jim, že jsem vyhledávaná osoba. Vtípek evidentně nepochopili, tak jsem dodal, že od fanynek. Citlivá data okamžitě letěla éterem na nezabezpečeném policejním kanále, který chytnete i na dětskou chůvičku, ale v takový moment vás paragraf o nakládání s osobními údaji moc netrápí.

A pak se to stalo. Vysílačka něco zachrochtala a promrzlý příslušník mi sdělil, že mě nikdo nehledá. Schlíple jsem si vzal doklady, zamumlal "aha, tak to mě na Google podvedli" a šel domů. Tam mě nakonec přivítal alespoň pes. Tomu se chyběl!

Ano, máte pravdu. Potřeboval ven.

Autor je mostecký spisovatel a publicista