close zoom_in Málokdo má to štěstí, že má jako povolání učitele tělocviku nebo trenéra ve fitku. My ostatní si odsedíme své hodiny v zaměstnání, abychom se mohli jít svalit domů. Jsme národ vyznávající gaučink. Taky podle toho vypadáme. Osm z deseti z nás by mohlo suverénně vyhrát konkurz do seriálu Smažeňákovi, kdyby takovou nechutnost chtěl někdo natočit.

Samozřejmě, že s tím většina z nás bojuje. Třeba tak, že si snažíme nalhávat, že už příští týden začneme pravidelně cvičit. Zkoušíme méně či více drastické diety, abychom po pár dnech zjistili, že to bylo úplně k ničemu. Jediná dieta, která skutečně pomáhá, je hejbat se a nežrat. To je ovšem cena, kterou nikdo zaplatit nechce. Řešením je ještě chirurgický zákrok, a když budete mít štěstí jako Berlusconi, třeba někde vystaví mýdlo, z vašeho vlastního pupku. Ale kdo by se chtěl nechat řezat. Já rozhodně ne.

A tak jsem objevil kavitaci. Video s rozpouštěním tuku ve sklenici vypadalo funkčně, tak jsem se tedy odhodlal. Zašel jsem si do studia kavitaci provozujícího a natáhl jsem se na lavici. Bylo to, jako když si uděláte víkend s mladou milenkou. Slabá hodinka a 20 let úspor v tahu. Ale za pár šupů.

Je mi fajn. Objevil jsem po letech křivky, na které jsem už zapomněl, a jediným mým problémem bylo najít dostatečně malé kalhoty. Radujte se. Vemte fastfůdy útokem, vyhoďte průjem způsobující jogurty a roztrhejte permanentku na spinning. Tohle je fakticky jednodušší a nikdo na vás nebude řvát. A teď mne omluvte. Musím jít zkontrolovat ten pekáč s bůčkem. Kdyby něco, vždycky se z toho můžu vyležet. ⋌Autor je mostecký spisovatel