Trochu jsem se toho děsil. Nejsem žádná upejpavka, společnost mi nevadí, ale přece jen takovou koncentraci žen jsem si nedokázal představit. Nakonec jsem vyrazil, protože slib daný… znáte tu reklamu.

Opatrně jsem vešel dovnitř. Nikdo mě nekousl, tak jsem si objednal čaj a čekal, co se bude dít. Stále jsem byl rozhodnut odbýt si svůj rozhovor a zmizet. Jenže ještě než jsem se stačil polít čajem, vystoupila mladinká dívenka, která jak se nakonec ukázalo, když dozpívala, zase tak mladinká nebyla, po ní se barem proběhlo několik modelek v řekněme velice sympatickém prádélku a já zjistil, že taková dámská jízda je věc, kde by se líbilo hlavně chlapům.
Pak už jsem šel na řadu já, zodpověděl pár všetečných otázek, všechny překvapil výrokem, že neslavím Vánoce a ještě dámy varoval, že mé knihy jsou plné sexu, drog a násilí. Když jsem viděl několik začtených tváří v kolujících knihách, došlo mi, že patrně zbytečně. Tak jsem si šel zase sednout, dal si dvojku bílého a sledoval cvrkot. Bylo to poučné.

Dozvěděl jsem se, jak se vyrábí nádherné šperky z polymeru, poslechl několik výtečně zazpívaných písní v podání žáků i pedagogů ze ZUŠ a při ukázce nehtové modeláže, kterou posledních 15 let vídám denně doma, jsem se přistihl, že se mi domů nechce. Nikomu by se nechtělo. Na parket totiž vletěla čtveřice tanečnic, která svými ukázkami rozproudila krev nejen sobě. U dvou byla vidět jasná profesionalita, což vyvažovala poslední tanečnice, která patrně v tanečním studiu začínala a hopsala jako papírový čertík, nicméně byla jasným důkazem, že když je nadšení, tančit může a naučí se každý. Nejen proto jsem přijal vizitku s pozváním přijít si zatančit. Chabě jsem oponoval, že medvědy učí tancovat v cirkuse, ale v duchu jsem věděl, že přijdu, hlavně na čumendu, protože u jedné z tanečnic jsem našel klady nejen v tanci.

Takže milí kamarádi, až mě budete příště tahat na pivo, dejte si záležet, nebo vám zdrhnu na dámskou jízdu.

Autor je mostecký spisovatel