V poslední době by to tedy spíš chtělo zařvat na pejskaře, kterým se stále nechce sebrat koblížek jejich miláčka. Na děti křičet tak často nemusíme, a to i z toho důvodu, že pískoviště ve městě mizí jako státní rozpočet. Ale zákazy se množí. Nesebereš šneka. Nebudeš v hospodě čadit pod nos bližnímu svému. Lékárničku do auta o nesmysly rozšiřovat budeš. Zkrátka zákaz na zákaz. Jenže jsme v Čechách. Se šneky se to dá vyřešit jednoduše. Vezmete si do košíčku lahvinku červeného jako Karkulka a zbaštíte je přímo na políčku.

S kouřením už to taková legrace není. Ono se řekne, ať se majitel restaurace rozhodne. Já osobně kouřit nemusím, ale když můžu, proč si nezapálit doutníček. Nemusím se proto ničeho děsit, až si někam sednu na pivo, buď si zapálím, nebo ne. Ale ne každý to tak má, a tak nás čekají první měsíce zmateného pobíhání, abychom zjistili, kde se kouřit smí a kde ne. A to ani zdaleka nechci vidět ten chaos, až si to někteří restauratéři po propadu tržeb rozmyslí. Pak si ve zmatku někde zapálíte a celá hospoda vás okřikne Fuj! To nesmíš. Komedie.

Vybavení lékárničky už je jen malý bonus ke všem těm šaškárnám v naší republice. Budeme mít delší nůžky, ale žádný špendlík. Přibude termo-podložka, ale buďte v klidu. Tuhle jsem se ptal policisty, jestli to kontrolují. Poslal mě do háje s tím, že neví, jak to vypadá. Hlavně pak nedávejte raněné na grilovací tácek. Jsou totiž lidé, co by na vás mohli křičet. Vy víte co.