close zoom_in Pracovních příležitostí je málo, zaměstnanec si moc vyskakovat nemůže, i když ho místo kreslení návrhů pošlou vytírat až do Karlových varů. Tak to prostě je.

Hodně lidí, málo práce, ohni hřbet jak Ivan, nebo táhni. V žebříčku měst jsme také skončili na posledním místě a nic tomu nepomůže cena za prý profesionální radniční noviny, které jsou spíše měsíčním památníkem s fotkami smetánky. I když třeba foto s titulkem „primátor přebírá dotaci z EU ve výši 300 milionů“ bych asi přetrpěl. Jenže to by se redakce musela vrhnout na sci-fi.

Nutno ale podotknout, že jsme často i v celostátním tisku. Souzení lékaři, volby plné záhadně odstupujících kandidátů, údajného rasismu a pochybné loterie, zastavujeme vlaky vlastními těly a loupíme za bílého dne. O prodeji drog radši ani mluvit nebudu, ale vzpomeňte si - pokud jste schopni - co jste dělali poslední víkend, a dáte mi za pravdu.

Sportovní kluby se občas odrazí k lepšímu výkonu, ale protože ten odraz jde ode dna, za moc to nestojí. Jediní, kdož vozí do našeho radostného města drahé kovy, jsou kickboxeři, ale to už je prostě dáno bezpečností na ulicích, že si vedou dobře. Kdo nechce být v černé kronice, musí se prosadit do sportovní rubriky.

Když se v Praze ztratí děti, podezření vede samozřejmě k nám, do Mostu. Jak jinak, když jsme si dali jako turistickou marku - Kellyho tvář. V takovém městě už by člověk čekal jen dopravní ceduli: Vyhrazeno pro Hell Angels. Bodejť. Jsme město zbojníků. Do kina jednoho nedostanete (já vím, je hrozný, taky tam nelezu), ale na Kájínka bylo narváno.

Když si koupíte nové auto, poškrábete si ho sami, než to udělají sousedi. Je to prostě všechno do nebe volající. Ve všem jsme poslední, a pak nezbývá než obrátit v němé modlitbě oči k nebesům, abychom zjistili, že se zase díváme do… no řeknu to jinak – ze spodu.

Autor je mostecký spisovatel