Jelikož napravuji hříchy z mládí (samozřejmě myslím na studia, nikoli na placení alimentů), dostal se mi pod ruku didaktický test z českého jazyka, který má být generálkou na spuštění státních maturit. O těch už bylo napsáno mnoho a dodnes si informace o jejich spuštění stojí tak 50 na 50, nicméně já bych ty nahoře nepodceňoval, třeba to ještě za mého života dotáhnou do konce.

Samotný test byl ale zvláštností, kterou jistě nesestavoval češtinář, nýbrž jakýsi úředník věci neznalý, a dle rozmanitosti použitých úryvků textu vznikl test patrně v čekárně u zubaře. Nepovažuji se za nějakého jazykozpytce, sám využívám rád služeb korektorů, ale způsob, jakým je test sestaven, zdá se býti poněkud nešťastným.

Ale copak test. Když jsem se prosekal nástrahami logických argumentů, analytických tabulek a nešťastně volených otázek, čekalo na mě rozhřešení. Výsledek. Otázka číslo jedna – chyba. Otázka dvě chyba. 3, 4, 5 chyba. No do pytle, přece nejsem takový jelito na mateřský jazyk.

Pohled na spolužáky mi prozradil, že v tom nelítám sám. Sebral jsem odvahu a zaprotestoval. Ke zděšení mému, mých spolužáků i pedagoga jsme zjistili, že výsledky patří buďto k jinému testu, možná ani ne k češtinářskému, nebo je tam nahoře někdo – a teď mi promiňte tu lékařskou diagnózu – prostě debil.
Shodli jsme se, že tudy cesta nepovede a naše pedagožka to opravila podle svých, patrně mnohem lepších znalostí mateřštiny. Rázem se na výsledek dalo koukat, i když některé body byly sporné, byť na titulní straně bylo napsáno, že pouze jediná odpověď je správná.

Nevadí, stydět se nemusím, beztak tam opravdu mluvnických věcí bylo pomálu. A tak si říkám, jestli tuhle zhůvěřilost někdo vypustí do světa, budou psát dopisy na rozloučenou hlavně maturitní komisaři. Podařený to kousek za miliardu.

Autor je mostecký spisovatel