Technické služby v Mostě se potýkají s trávou. Nestíhají sekat a řada lidí kritizuje vysoký porost na sídlištích. Je to tradiční situace, když koncem jara pár dní prší a pak je teplo. Připomíná to zimní kalamitu, kdy padá moc sněhu a úklid vázne. Jenže pak stačí obleva a není co řešit. Zeleň ale roste dál. Dá se nějak zlepšit seč?

Městská údržba se stará o dvě stě hektarů veřejných travnatých ploch. To je moc. Když počasí zeleni přeje, tak velké lány nelze s omezeným počtem lidí a techniky najednou posekat. Proto je někde anglický trávník a jinde džungle. Jenže nasazení traktorů, které kvůli urychlení sekají velké plochy, přináší i negativa – tráva je sedřená až na hlínu a sucho ji mění ve vyprahlou step. Mizí pestrobarevné bylinné patro, užitečný hmyz a vláha po dešti.

Bylo by krásné, kdyby veřejné trávníky pomáhali kosit muži s kosami a ženy by jim nosily chleba s tvarohem. Ale to je nereálné, i když tiché kosy by se daly v malém využít tam, kde vadí hluk sekaček. Třeba u škol nebo ordinací. Město by mohlo ušetřit náklady na seč a časté kalamity zmírnit, kdyby vlastníci paneláků převzali do péče své nejbližší okolí a vytvářeli u domů chráněné poloveřejné prostory. Ve svých předzahrádkách by obyvatelé paneláků v bezpečí odpočívali a starali se sami o zeleň. Technické služby by pak měly o pár hektarů méně a mohly by seč zvládat na víc místech najednou.