Kdo po náplavkách chodí, krmí s dětmi labutě, kachny, racky a nově i tučné nutrie se však poněkud vyleká. Je úžasné, že na náplavce pod Rašínovým nábřežím máme konečně z kobek hospody a galerie. Jenže koho tam ještě chtějí přitahovat? Byli tam radní někdy? Pokud se tam odehrává „žrací den“ z ne zcela jasných důvodů nazývaný food festivalem, je tam větší nátřesk než na Silvestra na Staromáku.

Pražský chodec, který snil před třiceti lety o tom, jak by to mohlo v okolí řeky pulzovat, se přistihne, že by se chtěl na chvíli vrátit do starých pustých časů. A jakou kvalitní kulturu sem chtějí konšelé tahat? Nedělají si ji tam už osádky lodí, včetně bratří Formanů samy?

V Praze se otevřely veřejnosti opravené kobky na náplavkách.
Náplavky jako volnočasová zóna pro Pražany. Město zpřísňuje podmínky nájemcům

Pražský pamětník si v duchu vyvolá rok 2014. Tehdy, ještě za primátora Hudečka schválila Praha, modří už vědí, ano Strategii rozvoje náplavek. Jsou tam použita prakticky tatáž slova. Nu, jeden břeh řeky od té doby dýchá rychleji. Spíš než zásluhou politiků nápady a prací lidí, kteří se o něj starají.

Smíchovská náplavka je jiná věc. Tam si člověk u ikonického botelu ještě může připadat jako za starých zlých časů. Jen labutí o poznání přibylo. Spíš než strategii rozvoje tam potřebují originální nápady. Zatím se zdá, že na druhé straně řeky je nějaká veselejší, pestřejší země. To může být do jisté míry i výhoda: co kdyby se tady do budoucna podařilo davy „rozprsknout“ do větší délky, aby si lidi nešlapali po hlavách.

Věřme, že něco takového má radnice na mysli. V návrhu se však mluví o „aktualizaci cen“ a „zpřísnění podmínek“ pro nájemce. To vypadá velice zle. Jako snaha skřípnout a podojit ty, kterým se daří, místo aby byli povzbuzeni ti, kterým to zatím nejde.

Ať stojí!