Byl to silný tichý moment, který měl zůstat skryt. Ale je třeba ho zmínit. Pro budoucnost je možná důležitější než hromady propagačních fotek z předávání darů během koronaviru.

Ten mladík očividně riskoval své zdraví. Bezdomovec neměl chráněné dýchací cesty. Zvednutí si vyžádalo blízký kontakt. To je odvážné i v normální době. Proto si v podobných případech strážníci nasazují rukavice. Lidí z okraje společnosti se veřejnost štítí.

Bojíme se žloutenky, zápachu i vulgarit. Kdo pomůže takové zbloudilé duši dobrovolně a na ulici v době pandemie je světec. U nádraží přitom nešlo o první pomoc, jen o zvednutí z chodníku. Bylo to jasné gesto, že všichni na světě jsou důležití - chudí i bohatí, šťastní i nešťastní.

Ten mladík si svůj čin nenafotil a nedal fotku na sociálně sítě. Na nich je teď tolik dobra z předávání roušek a šeků, až z toho bolí hlava. Až sebeprezentace s pandemií odezní, budou cenné jiné skutky. Nenápadné, anonymní, bez touhy po chvále. Třeba jako u mosteckého nádraží.