Oživlý zájem lidí o smetí by měly úřady podle hesla „kuj železo, dokud je žhavé“ využít k otevření dalších palčivých témat. Odpadu totiž navzdory prevenci přibývá a třídění stagnuje.

Díky plechovkám se rozvířila diskuze, zda je lepší házet je do plastu, nebo tlačit na magistrát, aby pořídil popelnice jen na kovy. Úředníci uklidňují kritiky tím, že plechovky se z plastu vybírají na třídicí lince, po které obsah žlutých popelnic už dávno projíždí, protože bordeláři do nich ve městě sypou všechno možné. Rozmístit všude nádoby na kov by bylo hezké, ale složitější. Místa je málo i pro běžné popelnice, které stojí tak blízko zaparkovaných aut, že některá vozidla při požárech kontejnerů shořela. A to není jediný problém.

Méně obyvatel, víc odpadu

V roce 2017 Mostečané vyprodukovali 22 391 tun smetí, ale loni to už bylo o 1 551 tun víc, i když počet obyvatel klesá. Přibylo směsného odpadu, který končí bez využití na skládce, a ubylo vytříděného plastu, skla a elektroodpadu. Zatímco v roce 2017 připadlo na jednoho Mostečana téměř 9 kg separovaného plastu, v roce 2018 jen 7 kg. To jsou varovná čísla v době, kdy skládkování míří do útlumu, spalovna odpadu nestojí a musí se víc recyklovat. Most by měl celý odpadový systém přehodnotit a hledat nová řešení. Na internetu hlásat, že třídit je fajn, v sociálně problematickém městě nestačí.

Je zarážející, že se nevyužívá pracovního elánu potulných sběračů, kterým se každý vyhýbá. Tito mravenečkové z okraje společnosti, kteří pendlují od popelnice k popelnici a přehrabují se v nich, by mohli pomoci. Nechť s podporou úřadů vznikne sociální firma, jež ty chudáky zaměstná a začne s nimi třídit směsný odpad, na který se kašle. Sběrači nepřestanou dělat to, co umí ze všech Mostečanů nejlíp, ale nikdo je už nebude pokutovat a považovat za obtížný hmyz. Budou mít mzdu za hledání druhotných surovin a vytváření pořádku a získají lidskou důstojnost. Dobrý personalista dva nebo tři dělníky ze 100 oslovených adeptů dokáže najít a motivovat.