Pokud ho zastupitelé v roce 2020 schválí, bude moci jakýkoliv investor postavit výrobní haly a sklady na ploše velké jako sídliště Sedmistovky. Kamiony by jezdily do továren parčíkem u řeky Bíliny.

Na Střimické výsypce mezi jezerem Most a vrchem Špičák je teď nevyužitá zemědělská půda s křovinami a skrýšemi pro zvířata. Přírodní ráz tu narušuje jen silnice do Braňan. Tato klidná oblast měla zůstat rezervou pro ohleduplný rozvoj příměstské krajiny, ale vlastník části pozemků navrhl změnu, aby tam mohly stát podniky s lehkou výrobou nebo překladiště zboží. Projektanti najatí městem s tím souhlasili pod podmínkou, že výšku a podobu budov určí závazná studie. Záměr tak pronikl do návrhu územního plánu. Důvodem je údajný nedostatek ploch pro průmysl.

Kdyby plánované továrničky byly mosteckým Silicon Valley, kde by v krásných ekologických pavilonech pracovali experti na užitečných inovacích, byl by to přínos pro celou ČR. Most ale zatím není Kalifornie, a proto veřejnost musí být ve střehu. Obětovat kus oddychové zóny nepředvídatelnému byznysu je hazard připomínající jaderné pokusy v Tichomoří. „Vždyť o nic nejde, je to daleko od lidí a komíny na náhorní plošině nebudou vidět,“ řeknou investoři. Kéž by to byla pravda! Podobně regulovaný záměr kdysi znehodnotil centrum Mostu, kde obří obchodní dům zazdil 1. náměstí.

Jezero Most je brána k lepší budoucnosti města, ne k jeho druhé sebevraždě. Průmysl ve 20. století zničil starý Most, a proto je třeba zbytky krajiny chránit a výstavbu v ní usměrňovat s větším urbanistickým nasazením. Jde o souvislosti. Když územní plán projde, bude kvůli kamionům hrozit dopravní zátěž u kostela. Příjezd k průmyslu má usnadnit další silnice. Jenže povede pod novým mostem a podél řeky Bílina, kde protne parčík u kostelního jezírka, kam chodí Mostečané na procházky. Někteří už začali protestovat, což je dobře. Politici si toho všimli a začali záměr zpochybňovat. Sledujme, zda jim kritický postoj vydrží do hlasování.