O víkendu proběhl v Ústí nad Labem 22. ročník Ústeckého maratonu veteránů, který končil přehlídkou vozů a vyhlášením výsledků. Na Mírovém náměstí parkovaly vozy „mého mládí“, které už jsou v kategorii veteránů, a hned vedle stáli taxikáři se současnými vozy. Porovnání elegance tak bylo nasnadě. Současná automobilová produkce z toho nevyšla nejlépe. Jak je to možné, když máme moderní materiály i obráběcí postupy, 3D tisk a pestrou škálu dalších prvků, které by nám měly zkvalitňovat život?

Myslím, že nejde ani tak o jeho zkvalitnění, ale zrychlení a zefektivnění. Jako by život nemusel být hezčí, ale rychlejší. Auto už není symbol luxusu, ale běžné spotřební zboží. Něco jako sporák. A podobně, jako se u sporáku nedíváme na detaily, tak se na ně přestáváme dívat i u aut. Současným designem jsou dnešní automobily zaměnitelné jako obálky festivalových časopisů. Elegance šla stranou, trendem je cena. A elegantní prvky ji zvedají. Kde jsou elegantní vozy minulého století z dílny Tatry nebo Škody? Aerodynamický tvar Tatry T87 snesl srovnání s prestižními vozy západní provenience. Vím, šlo o luxusní vůz, jenže něco vydržel. Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund s ním projeli Afriku a Jižní Ameriku. Podle New York Times se v roce 2010 stalo sběratelským autem roku.

Ústecká veteránská rallye 2022
Naleštěné veterány udělaly v Ústí radost fanouškům historických vozů a motorek

Mezi úchvatnými veterány na Mírovém náměstí mi došlo, jak moc se náš život unifikuje. V podstatě ve všech viditelných oborech. Až příliš často se oblékáme do stejných věcí, dokonce vyrobených ve stejných asijských továrnách, jen některé mají našitou více či méně prestižní značku, ať už znamená cokoliv. Štve mě současná automobilová nuda a smutně baví „odhalení nového designu“ nových vozů, které jsou až tragicky stejné. Cena válcuje eleganci, strach ze zvýšených nákladů ubíjí kreativitu designérů.