Incidence, sto na sto, jednou rozestupy, podruhé hustota na metry, s testem, bez testu, otevřeme, neotevřeme, otevřeme. Něco celostátně, něco krajsky. Otevře se to u nás v Ústeckém kraji? Čert aby se v tom vyznal…

Lidé vládě a jejím krokům při řešení koronavirové krize a kolem rozvolňování, bohužel, často nerozumí. Nedivím se. Plno odborných termínů, jeden ministr něco řekne, o chvíli později druhý tvrdí něco jiného a rozporuje toho prvního. Časté změny, obyčejný člověk se v tom už nevyzná.

Přitom ať už do křesla ministra zdravotnictví usedá v poslední době kdokoli, a že se to tam poměrně střídá, jedna z prvních vět zní: „Chci zlepšit komunikaci, zpřehlednit opatření, aby vše bylo pro lidi srozumitelnější.“ Nevede se to… Nepovedlo se to ani Vojtěchovi, ani Prymulovi či Blatnému, nedaří se ani Arenbergerovi.

Čím to? Zdá se mi, že je za tím jedna česká vlastnost. Každý rozumí všemu a každý chce mluvit do všeho. Znáte to. Co Čech, to trenér nároďáku. Dalo by se říct, že co ministr, to odborník na covid. Nedohodnou se a tak se stává, že se „předhání“, kdo co řekne dříve, přitom často je to jen jejich přání, ještě neprojednané, neschválené. A na zmatek je zaděláno.

Důkazem, že se situace nelepší, budiž poslední příběh s otevřením kadeřnictví. Nejprve zaznělo, že to bude bez podmínek. O den později jen s testem z oficiálních míst. Stačilo ale počkat, pár dní se „ti nahoře“ dohadovali a najednou dostačuje i test z práce. Kdo to má ale pořád sledovat a orientovat se v neustále se měnících požadavcích?

Měl bych radu. Páni ministři, než něco vykřiknete, dejte si na chvilku bobříka mlčení, sejděte se s kolegou z jiného resortu, pokecejte, dejte třeba i pivko, přizvěte odborníky, dohodněte se… A pak teprve vydejte stanovisko. Hotové, které se pak třikrát nebude měnit. Ostatní lidé také v práci musí odevzdávat věci hotové, dodělané, a ne jen polotovary, které by pak v dalších dnech dotvářeli.