Pomáhat lidem, kteří se ocitnou v nouzi, je chvályhodné a od města se to navíc očekává. Radnice nechce být jen pasivním poskytovatelem bydlení.

Podmínkou uzavření nájemní smlouvy bude, aby uživatel bytu řádně platil nájem, dodržoval pravidla a spolupracoval se sociálními pracovníky. Městská samospráva proto správně předpokládá, že život nájemníků se zlepší – jistota solidního domova pod správou veřejné instituce jim poskytne klid a čas na hledání zaměstnaní, na urovnání dluhů či výchovu dětí.

Pomoc se městu vyplatí. Nejde jen o to, že Evropská unie může uhradit 90 procent z celkové ceny bytu, ale práce s lidmi ohroženými sociálním vyloučením zmírňuje napětí v občanském soužití. Most si to před dvěma lety začal ověřovat v praxi, když na zkoušku s několika soukromými vlastníky bytů zajistil sociální pronájmy první menší skupině obyvatel.

Konec pozitiv

Tady ale pozitiva končí. Pomoc by byla mnohem účinnější, kdyby přišla dřív a za úplně jiných podmínek. Rozjíždět projekt městského sociálního bydlení v roce 2019 s pouhou desítkou bytů nebylo vůbec nutné, kdyby Most všechny své byty v roce 2011 nezprivatizoval. Tehdy si mohl pár set bytů nechat jako rezervu pro sociální účely, ale zastupitelstvo to neřešilo, protože šlo o moc. Slib levného prodeje všech šesti tisíc bytů starousedlíkům pomohl městské populistické vládě vyhrát volby a radnici tak zůstalo jen neprodejné romské sídliště Chanov, kde je 184 obyvatelných bytů.

Bez domova je přitom v Mostě přes 800 lidí a více než tisíc domácností je ohroženo ztrátou bydlení. A radnice jim kromě Chanova není schopna nabídnout alternativu, protože zastupitelé bojující mezi sebou byli slepí k jejich potřebám. Most kritizuje obchod s chudobou, ale absencí dostupných městských bytů ho podpořil. Do výkupu stovek bytů, které mezitím podražily, se zastupitelstvo bez pomoci státu nepohrne.

Je proto třeba rozšířit spolupráci se soukromými vlastníky bytů, aby je pronajali dalším lidem pod úředním dohledem.