První dubnovou sobotu stovky dobrovolníků v Mostě a okolí vyčistily během pár hodin odlehlejší lokality od tun odpadků při akci Ukliďme Česko zaměřené na likvidaci černých skládek. Znečištění příměstských areálů Benedikt, Hněvín, Ressl a Lajsník ukazuje, že ani rodinná a institucionální výchova začínající v mateřské škole nepřiměla velkou část veřejnosti dodržovat elementární ekologické pravidlo, tedy dávat nepotřebné věci do odpadkového koše či ještě lépe odpad třídit nebo úplně nejlépe předcházet jeho vzniku.
Hromadný sběr lesního nepořádku vyvolal také otázky, zda by se podobné sousedské aktivity měly konat více než jedenkrát za rok a zda by se měly obnovit občasné sobotní brigády přímo na sídlištích mezi domy, kde městská údržba svinčík na trávnících a chodnících nestíhá sbírat, protože ho je moc a po úklidu je pod okny zas. Deníkem zveřejněný příběh 71leté seniorky Lídy, která sama o berli a v rukavicích uklízí v neděli zadarmo parčík, naznačuje, že pomoci Mostu může skoro každý, neorganizovaně a kdykoliv.
Sbírat spontánně na rušné ulici smetí, když nejste součástí nadšeného davu aktivistů, ale není snadné. Stát se černou ovcí chce odvahu, protože veřejný prostor se stále, ke škodě všech, nepovažuje za domov. Zatímco své byty si gruntujeme, na bezplatnou péči o cizí nehygienické území nejsme naprogramováni. Zvednout anonymní papírek od bonbonu vyžaduje urputné mentální úsilí, při kterém čelíme našeptávání typu, „uklidí to jiní“, nebo „dostaneš žloutenku“ či „budeš za blázna“.
Pak je tu ještě represe. Když neumíme pomáhat technickým službám, měli bychom vyžadovat od strážníků důsledné pokutování vandalismu jako v Singapuru. Vyhození odpadku mimo popelnice je přece přestupek. A nabízí se ještě jedno řešení, říkejme mu třeba sociální experiment – vytvořme na ulici domov.
Když se v průchodu na sídlišti Stovka mohou léta válet pomočené lednice a rozbité postele, protože veškerá opatření s opakovanými svozy a pokutami selhala, proč by tam nemohly viset na voňavé tapetě obrazy s krajinkami nebo Panenkou Marií? Pod nimi by byla polička s komiksy, vedle zánovní křesílka se stolkem pro marjáš, šachy či domino. Přijď, poseď, poklábos, zahraj si, vajgla nech v popelníku jako v obýváku a pak jdi dál a příště třeba přines kytku do vázy. A že se komunitní pokoj rozkrade? Nejdřív ho vytvořme. Třeba při Ukliďme Česko 2020.