Každé město má orientační body. Jsou to známá místa, jejichž názvy lidé vyslovují, když si s někým domlouvají schůzku. Tak třeba v Mostě na sebe čekáme u Kahanu, u Bati, u zimáku. Teď můžeme do místního slovníku zařadit „počkej mě u Tyčáka“. On je to spíš Most-tyčák, ale Tyčák se lépe vyslovuje. Je to název červené kovové sochy, která se objevila u Centralu. Je pěkně velká, protože velký je i obchodní dům. Proto říct „sejdeme se u Centralu“ nestačí. Je třeba přesněji určit místo. A Tyčák takovým orientačním bodem je, protože sedí v důležité části centra, naproti radnici a u důležitého přechodu pro chodce.

Řadě lidí se socha nelíbí, řadě se líbí. Podle jejího autora Jakuba Flejšara umění vyvolává různé emoce, takže Tyčák je podle mě umění. Mně se líbí, že socha je červená, vysoká a průhledná a že některé lidi provokuje. Taková figura v Mostě ještě není. A podstatná je i jiná věc. Zaplatila ji soukromá firma, ne město. Jistě, někdo může říct, že je to povrchní korporátní umění, ale i pokud by to byla pravda, lepší Tyčák než macešky v betonové vaně, kam kuřáci hází vajgly.

Kdysi jsme kritizovali Central, že má zanedbané a pusté okolí. A dnes je to soukromý Central, který se snaží své exteriéry oživit. Nezavděčí se všem, ale jde určitě příkladem Prioru, hlavní poště a radnici, která v centru města kraluje a musí se vypořádat hlavně se zavřeným kulturním domem a jeho okolím s dlažbou rozlámanou jako sušenky do nepečeného dortu. Tyčák se nad těmi starostmi tyčí s klidem a neskrývanou spokojeností, která by měla konečně v centru Mostu převládat.