Za normálních okolností rodiče hřiště vyžadují. Patří k základní občanské vybavenosti. Rušit funkční plácek, protože ho okupují hluční, nepořádní a vulgární teenageři, je neobvyklé. Je to jako vyhodit po obědě nádobí, protože ho nemá kdo umýt. Jenže petice ukazuje, že rodiny jsou zoufalé. Nevědí, jak drzé party vyhnat. A nevěří, že to dokáží strážníci. To by musela být u hřiště četnická stanice a facka normou.

Zdá se, že likvidace je jediným možným řešením. Jenže jak se vypořádat s argumentem: byl by to ostudný ústupek, projev slabosti. Nedotknutelná nevychovaná mládež zvítězí, půjde jinam a dětem nechá holou pláň? Nabízí se vysvětlení. Vězí v minulosti, kdy město rušilo komunistické hrací plochy.

Mezi paneláky je nahradilo jedním centrálním hřištěm v Šestistovkách, oploceným a s návštěvním řádem. Loni už ale bylo pro nápor neudržitelné a stalo se běžným pláckem bez plotu a řádu. Radnice kdysi zkrátka špatně odhadla vývoj, podpořila migraci part a jejich shlukování. Velké hřiště udělala pod okny ložnic a další centrální už nebudovala. Demolice bude jen nevyhnutelným koncem plánu, který nevyšel.

Teď je trend dostat děti ze sídlišť. Proto je víc hřišť v parcích a rekreačních areálech. Až Šestistovky utichnou, rodiče si tam možná řeknou o miniplácek pro nejmenší děti. To bude v pořádku. Sídliště není hřbitov.