Do voleb europoslanců zbývá pár dnů. Mostecko minule v účasti propadlo a očekává se, že voličů přijde opět velmi málo, protože EU je pro většinu nečitelný nepřátelský vesmír. Přitom existuje řada důvodů proč k volbám do Evropského parlamentu 24. a 25. května spíše jít než nejít.

Martin Vokurka

Evropské volby nejsou druhořadé, jsou to volby první kategorie, demokratické, svobodné, spravedlivé. A navíc mají jedinečný mezinárodní význam. Hlasováním jdeme příkladem dětem, které žijí ve světě bez hranic a jednou o něm budou rozhodovat.

Proevropský volič čtyřiasedmdesát let po 2. světové válce dětem ukazuje, že je třeba kromě svého dvorku respektovat a chránit křehké společenstvo, které usiluje o takové hodnoty, jakými jsou přátelství a mír mezi různě vyspělými státy. Eurooptimista účastí ve volbách říká, že mu záleží na štěstí obyvatel stejného kontinentu a že izolované národní sobectví nemá budoucnost.

Euroskeptik jde k volbám s touhou změnit bruselskou administrativu, která je složitá jako kvantová fyzika. Děti upozorňuje, že podporovat opoziční názor je užitečné a prospěšné, protože optimismus může přehlédnout nebezpečí. Ten, který vidí nebezpečí všude, dětem říká, že mohou do EU hodit vidle, osvobodit se a být nezávislí.

Svobodní dokážeme být i bez EU. Svobodní dokážeme být i v totalitě. V integrované Evropě je to ale snadnější, protože víc spolupracujeme a máme se materiálně lépe než kdykoliv předtím. Dokonce jsme velkorysí k těm, kteří chtějí společenstvo zničit – necháváme kandidovat nacionalisty a zaplatíme jejich čtyřleté mandáty, pokud se stanou europoslanci.

Kdo si nechce hřát hady na prsou, měl by jít volit optimisty a skeptiky, ne extrémisty. EU nebude potřebná, až lidmi přestane hýbat nenávist. Tušil to už český král Jiří z Poděbrad, který v 15. století usiloval o vznik Všeobecné mírové organizace, o společenstvo svrchovaných evropských zemí. Sjednocením chtěl odstranit osamocení Čech, oživit obchod, urovnat mezinárodní spory a předejít válkám. Byl to našinec, kdo se chtěl stát v temném středověku prvním Evropanem. Když jdeme volit, kráčíme v jeho královských stopách. A je to povznášející pocit i pro mostecké Luďany. Dycky EU!