Mnozí vidí v jezeru jen atrakci pro rekreaci. To se pak objevují i kritiky typu „Tak máme nové koupaliště, no a co! Údržba bude drahá. Rychle se to okouká. To máme ležet na kamenech a dívat se na komíny? Raději řešte nepřizpůsobivé!“

Taková slova jsou nepochopením změny. Co je zásadní? Že po půl století může Mostečan vstoupit do nové krajiny. Takové štěstí má ve 21. století málokdo, snad jen pár biologů v Amazonii. Zakázaná zóna, kde se těžilo uhlí, je pryč. Střed okresu je rekultivovaný a opět průchozí. Nikdo už nedostane pokutu, když půjde pěšky do Litvínova. Otevření jezera je víc než otevření nákupního centra. Je to jako objevit planetu. Nebojme se toho přirovnání. Jde o svobodu pohybu tam, kde průmysl zničil cesty budované od středověku.

Po přestřižení pásky u jezera jeden ze zaměstnanců magistrátu Deníku řekl, že jezero není starost, ale příležitost. Měli by mu zvýšit plat, jedním slovem vystihl vše. Jezero bude potřebovat hodně věcí - toalety, kemp, občerstvení, přístav pro plachetnice, slunečníky, zastávku MHD… To ale nestačí. Nejdůležitější bude vrátit k jezeru trvalé osídlení. Nesmí z něj být jen aquadrom. Dívejme se na jezero Most jako na okresní náměstí. Vždyť kdysi tam stálo staré město.

Správce jezera hovoří o „nové tváři společné krajiny“. To zní velmi nadějně. Nejdůležitější je slovo „společné“. Zapojit se do budování náměstí může každý. Pro začátek stačí házet u jezera odpadky do koše.