Škarohlídi považují zatopenou bývalou šachtu za žrouta veřejných peněz. V budoucnost jezera nevěří. Tvrdí, že rekultivace a výstavba zázemí pro rekreanty trvá úmyslně moc dlouho, aby si někdo jenom namastil kapsu. Tu si ale přece kdysi namastil totalitní režim. Komunisté zbourali starý Most kvůli uhlí a z královského města udělali obří kráter. Co z něj jako mělo být, když na odvezené hlíně vyrostly nové lesy a domy? Voda přinesla do měsíční krajiny život a ten zkrátka stojí hodně peněz a času.

Jenže kritici mají při ruce další zbraně. Výstavba rekreační zóny nedaleko chemičky a skládky odpadů je prý nesmysl. Jako by moře a oceány nebyly největším smetištěm, kde zvířata hynou v plastech a splaškách.

Jezero Most je ale víc než Jadran. Máme v něm sladkou vodu. Tu, které je ve světě nedostatek a které bude méně a méně. Éra sucha dělá z velkého lokálního jezera poklad. Až bude vody katastroficky málo, Most ji může nabízet jako dříve uhlí. Historie se bude opakovat, ale bez ničení. A když u toho budou rekreanti na plážích, tím lépe.