Trvalo třicet let, než český volič odřízl poslední levicové strany od možnosti podílet se na vedení státu. Definitivně odchází sociální demokraté i reformovaní komunisté. I v tradiční baště komunistů, Ústeckém kraji, jediném, který kdy vedl komunistický hejtman, tedy Oldřich Bubeníček, zaznamenali strmý pád. Znamená to, že současnost levici, kladoucí důraz na sociální spravedlnost, už nepotřebuje? Nebo má pravdu ústecký předseda KSČM Pavel Vodseďálek? Tento do určité míry stranický rebel a kritik centrálnímu vedení strany vyčítá, že neumí propagovat svou práci a vlastně si nechalo Andrejem Babišem ukrást úspěšné prosazování partajního programu.

V Modrém domě v ústecké Klíšské ulici členové ODS oslavovali volební úspěch.
ODS oslavovala, i když skončila v kraji druhá. Piráti důvod k jásotu neměli

Pravda bude někde uprostřed. Nějaká levice je vždycky potřeba, stejně jako konstruktivní opozice. Lidé obklopení materiálním dostatkem velmi snadno upadají do falešného pocitu bezpečí a představy, že podnikatelé a pravicově smýšlející politici získali nějaké sociální cítění. Opak je pravdou, pravice dělá ústupky levici jen tehdy, když se jí to hodí (a obráceně, jak jinak). Ztrátou levice český politický systém ztratil i optimální politickou vyváženost. Její pozici teď může obsadit kdokoli: odcházející politický demagog, který bude hrát na strunu sociální nerovnosti, nebo nějaký nový, neokoukaný populista, hrající na stejnou šalmaj. Na druhou stranu, doufat v nástup nějaké nové levice by teď, za této situace, bylo čirým bláznovstvím.