„Je to tady perfektní. Super kámoši,“ září dvanáctiletý Jirka. „Paráda. Našel jsem si tady hodně nových kamarádů,“ reaguje stejně nadšeně Martin. Oba tráví volné dny na táboře v Zásadě u Kadaně. „Hodně se mi tady líbí. Je to prima,“ usmívá se devítiletá dívka, která v Jirkově na příměstském pobytu cvičí jógu. Kamarádi, nuda ani minutu, prostě super, shodují se děti.

Se startem prázdnin se v Ústeckém kraji rozjely desítky táborů. Těch pobytových, v chatičkách a stanech, v rekreačních zařízeních v krásné přírodě, ale i těch příměstských. Programy jsou bohaté, děti se nenudí, učí se novým dovednostem, dozví se spoustu zajímavých informací.

Ale hlavně jsou spolu. Děti si najdou mnoho nových kamarádů, stará přátelství se utuží, komunikují spolu, řeší radosti i starosti, sociální kontakty jen kvetou. A to je to, co v době postcovidové potřebují. Tábor nejde nahradit nějakou distanční formou, nějakým polovičatým řešením. Na táboře musíte být, tábor musíte prožít.

Ano, hrozba nákazy tam může být zvýšená. Děti jsou z různých míst republiky, promíchávají se. Ale jsou testované, pod neustálým dohledem. Je moc dobře, že tábory ani letos covid neporazil, že mohou být. Jsou potřebné, nenahraditelné.

Letní tábory, ať už ty v přírodě, nebo ty příměstské, hrají v životech rodin a dětí nezastupitelnou roli. Dětem dají do života strašně moc, odpočinou si i rodiče. Proto stokrát hurá, že jsou. A velké poděkování organizátorům, že i přes další komplikace do toho jdou.