Komořanská teplárna chce na své pozemky na průmyslovém okraji Mostu umístit velké skleníky na pěstování zeleniny nebo ovoce. Je to příprava na dekarbonizaci, která vyvolá propouštění a hlad po práci v nových odvětvích.

Inovativní zemědělství, které nehyzdí venkovskou krajinu nekonečnými řadami skleníků, je dobrý nápad pro dobu postuhelnou. Doufejme, že o moderní políčka se budou starat hlavně rekvalifikovaní horníci a ne zneužívaní levní sběrači z chudých zemí. Vše je zatím v plenkách, takže region se učí za pochodu.

Ilustrační foto
Část Mostu se má zastřešit kvůli byznysu se zeleninou. Práci by našlo 150 lidí

Projekty by měl ale někdo koordinovat, aby šachty a elektrárny nenahradil v tomto století další přebujelý průmysl, tentokrát řízený skleníkovými technokraty.

Zatím to však vypadá nadějně. Hydroponické rajčatové haly vyhřívané teplem z elektrárny už fungují v Tušimicích na Chomutovsku, kde nepotřebují pesticidy. S opylováním pomáhají interiéroví čmeláci a se zavlažováním déšť. Když nebude uhlí, mají růst pohánět solární panely. Jistě, připomíná to sci-fi z osídlování Měsíce, ale život na Zemi se mění. Potraviny na lidnatější planetě nemůže vyrábět jen venkov.

Na komořanském projektu je sympatické, že se má využít plocha, kde se skladoval popílek. Skleníky tak nezaberou žádná pole. Tradiční sedláci mohou dál fungovat. Obilí na chleba je zatím na nich.