Kdysi hrůzostrašný podchod do Rudolic u mosteckého nádraží zůstává už sedm let čistý, osvětlený a bezpečný. Vandalové ho neničí, nikdo tam nespí ani nečíhá. Pomohla rekonstrukce s turnikety, kamerami a otevíráním po zazvonění na operátora městské policie. Klíčem k úspěchu byla důslednost. Lze tento příklad dobré praxe přenést i na problémová sídliště?
Podchody nejsou prostorem, kde se lidé zdržují rádi. Tunelem rychle projít a o nic se nestarat – to je to hlavní. Podchody tak trochu připomínají anonymní obytné zóny. Hlavně rychle přijít do panelákového bytu a o nic kolem se nezajímat. Lidé v průzkumem pocitů bezpečí často uvádějí, že se na takových sídlištích necítí dobře.
Jenže s málo využívaným podchodem do Rudolic je to snadnější. Pánem je město, které na dálku otevírá a zavírá bránu a vše sleduje. Když tudy projde hrstka lidí za den, je to skoro radost. Obytné zóny jsou však velké sousto. Překypují lidmi a různými vlastníky. Sídliště nemůžete ohradit a pouštět domů přes turnikety jen slušné lidi. Proto stoupá alespoň počet kamer a strážníků.
Je správné, že město nefunguje zcela jako podchod v Rudolicích. Přesto se v něm ukázalo, že důsledná starost pomohla tunel udržet, aby lidi nemuseli přes koleje. Sídlištím neprospěje jen chytrá technologie, ale i obyčejná trpělivost, která změnila jeden tunel pro pěší.