A když nepovede k jezeru silnice, dojdeme tam přes tu prérii pěšky nebo dojedeme na kolech, jak to děláme teď. Když nebudou peníze na slíbené pláže, přístav, hřiště, restaurace a další vymoženosti, i s tím si poradíme. Určitě se najde někdo, kdo přiveze pár náklaďáků písku, veřejná služba ho rozhrabe hráběmi na malý Jadran, pramice někde uvážeme, svačinu si přeneseme a deky dáme tam, kde neporostou bodláky.

Vždyť to naše jezero nemusí vypadat okatě supermoderně, když se stejně budeme při koupání dívat na chemičku. Určitě to ale bude chtít nějaké ty odpadkové koše, sekání trávy a pár toalet pro ty, co neradi chodí do křoví. Určitě bude třeba označit část pobřeží jako klidovou zónu pro zvířata, aby z jezera také něco měla.

Když nebudeme příliš nároční, nikdo nebude nadávat, že chybí komfort. Až budeme bohatí, pak si klidně vybudujme mostecké Saint-Tropez.