Taková arogance může přijít i časem, jak jednoho zachvátí opilost mocí. A třeba ne, možná jde o recidivu. Ale koho to vlastně zajímá? Budete se divit, ale asi většinu populace. Prodané výtisky „seriózního“ bulváru hovoří za vše. A to se člověk nemusí jen prát. Stačí se někde zapomenout s letuškou a hned je oheň na střeše. Jsme zlí, zvědaví, pomlouvační a závistiví. Ale ne všichni. Tuhle jsem zareagoval na reklamu v poště. Vytvořte si fotoknihu, dáme vám jí za polovic. Vytvořil, objednal, čekal. Nebyla za polovic. Tedy abych to uvedl na pravou míru. Firma, která reklamní akci rozjela, prodává produkt přes dvě další firmy. U jedné je za polovic, u druhé ne. Takže záleží na tom, kam si necháte knihu poslat. O tom už ale leták ani webová stránka nemluví. Otázku „co teď“ za mne vyřešila paní vedoucí z DM drogerie v Centrálu. Vzala telefon, a tak dlouho to řešila, až to vyřešila. K mojí spokojenosti. Zlatá ženská. Takhle se získává zákazník. Laskavostí, vlastností, která nám není ani zdaleka cizí. Všichni ji vyžadujeme, ale nikdo jí nechce dělat.

A to se blíží Vánoce a s nimi i šílené nákupy. Jedovaté babky v chlupatých čepicích, co z vás udělají nákupním vozíkem invalidu pro pár pomerančů. No jistě, je jich přece dost, navíc po celý rok, ale to dámám nevysvětlíte. Stejně jako ovládání set-top boxu. Já na to před několika lety vyzrál. Chovám se naprosto opačně, než mi velí povaha. Když mi některá z vánočních tsunami přejede achilovky, nahodím úsměv, pozvu matičku pěkně před sebe, ať nemusí čekat ve frontě. Ona neví co říct, na chvilku je vyvedena z bojového módu a já si nemusím hlídat záda. Zkuste to taky. Ono je to těžké, to připouštím. Poprvé jsem měl taky chuť postaru babu sepsout na dvě doby, ale komu tím pomůžu? Až to jednou přeženou, budu do nich za trest vrážet invalidním vozíkem.
A Mireček? Toho brzo z pískoviště vyhoděj a časem ho nějaká babka umlátí ve frontě Bleskem. A nemusí to být ani na Vánoce.