Tresty pro bývalý režim žádné nepřišly, postkomunistickým státem jsme se nestali, a komise pro vyšetřování událostí zmíněného dne možná pracuje dodnes. Patrně bezvýsledně. Moudří říkají, nechme to tak. Kdo by chtěl taky v roce 2008 nahánět bolševiky? No, možná, že by se někdo našel, ale přiznejme si, že nás pálí někde jinde.

A tak někteří z nás na 17. listopad demonstrovali znovu. Nejde už o studenty, alespoň v převážné většině. Hesla byla poněkud upravena. „Máme holé hlavy, ale zbraně v ruce,“ mohl v pondělí v Janově pokřikovat kde kdo. Demonstranti, kteří se vyzbrojili, aby zatočili s litvínovskou nepřizpůsobivou menšinou, nakonec narazili na jiného protivníka. Výsledek mače skončil remízou. Na trestné kopy asi vyhrála policie, ale na zraněné 7:7. Menšina tak byla odstavena do role diváka. Již ve starém Římě, když se v koloseu mydlili gladiátoři, dokázali být diváci vděční. Ani ti janovští nezůstali pozadu. Při střetech policie s radikály nadšeně fandili. A když policie nasadila nesportovně koně, přidali i písně s tanci. Chyběla už jen mexická vlna, ale to víte. Nemůžeme mít všechno. Poslední mexická vlna prý byla zadržena pohraniční policií v USA. Třeba nám jí amíci na příští, tentokráte dvacáté oslavy sametové revoluce půjčí. Možná bychom to mohli vyvexlovat za radar.

Ale neodbočujme. V Janově nám zbyl po gladiátorech, jak už to bývá, nepořádek. Místní usedlíci sice namítnou, že přes původní binec to skoro ani není poznat, ale uklidit se musí. Na techno párty po sobě uklízejí diváci. Zadarmo. V Janově tomu bylo trochu jinak. Většina „diváků“, pracuje v technickým službách. Takže když skočily oslavy, odebrali se do práce a za peníze nás všech to zase pěkně uklidili.

Nevím jak vy, ale já bych si další podobnou demonstraci rozmyslel. Házet hrách na stěnu můžu i doma v teple.